Zajisté, neplésti náboženství a politiku. Jestli je však náboženství v životě obce k něčemu, pak jako výzva poodstoupit od zloby dne a pokusit se vidět hlouběji.
Ke svatému týdnu patří od středověku meditace o tom, kdo je zodpovědný za zlo ve světě, jež je ve velikonočním čase koncentrováno do zla páchaného na Ježíšovi. Farizeové, Římané, Jidáš, Kaifáš, Pilát? Meditační texty už od středověku odpovídají: Ty také! Ty, posluchači! Také tvoje provinění napomohla k této, termínem Adama Michny z Otradovic Žalostné postní tragedyi ve čtyry actus rozdělené.
PUTNA: Pudinky a božstva |
Ty a já jsme spoluvinni s celým lidstvem. U Michny „kterou uvařil v radosti / polivku Adam v ráji, / jedl ji Pán do sytosti / a to žádný nehájí. / Noé z kořene vinného / požíval jest ovotce / světa Spasitel, vnuk jeho, / napojen žlučí hořce“.
Obráceno zpět k záležitostem naší obce: Nejen přímí Putinovi agenti, nejen bafuňáři minulého režimu, nejen popletení čtenáři blábolů o světových spiknutích. My všichni neseme podíl na tom, že část našich spoluobčanů ztratila důvěru v náš evropský, západní, demokratický svět a šilhá po autoritářské vládě. My všichni, kdo tu žijeme.
Všechny naše viny, které jsme nadělali od listopadu 1989. Ty velké i ty malé. Každý podraz politiků, každá sprostota bulváru, každý ošizený konkurz, každá opsaná diplomka, každá ne-docela-pravda, kterou jsme kdo provedli, vyslovili nebo se jí dopustili. Teď se všechny nemilosrdně sčítají do hrůzného účtu. Duchovní zápas Velikonoc tkví v naději na milosrdenství. Bude dána naděje iv zápase naší obce?
