Česká a moravská veřejná debata občas sklouzává k pozoruhodnému jevu. Místo aby se diskutovalo o vlastní kvalitě a parametrech zákonů, vede se spor o to, komu co závidět. A kdo si co prý „prolobboval“?
Platí to i pro opakované debaty kolem (ne)zdanění tichého vína. Někdy totiž získávám dojem, že hlavním problémem nejsou samotné daňové předpisy, nýbrž samotná existence poměrně úspěšných (jiho)moravských vinařů.
Tuze krásná zem... posázená vinohradem!
Ano, tiché víno podléhá spotřební dani. Jenže její sazba činí nula korun. Současně se na něj vztahuje standardní daň z přidané hodnoty ve výši 21 procent. Není tedy pravdou, že by šlo o výrobek pohybující se mimo daňový systém.
Narovnání pokřiveného zákona?! Uznáme po vínu jako daňově uznatelný dar i líh a pivo? |
Právě proto mi připadá problematická současná právní úprava reklamních předmětů. Od roku 2024 již totiž tiché víno nelze zahrnout mezi daňově uznatelné reklamní předměty. Důvod je čistě formální, jde o výrobek, který je předmětem spotřební daně. Na první pohled to možná zní logicky. Jenže pouze do okamžiku, než si uvědomíme, že tato spotřební daň je stanovena v nulové výši.
Právní stát i dle ustálené judikatury našeho moudrého Ústavního soudu nestojí pouze na doslovném čtení jednotlivých ustanovení. Stejně důležitým principem je jejich vnitřní soulad a rozumný výklad. Jestliže stát nejprve řekne, že spotřební daň fakticky činí nulu, a vzápětí z pouhé formální existence této nulové daně vyvozuje negativní právní důsledky, něco zde podle mého názoru přestává dávat smysl.
Připomíná mi to jednu civilní analogii. Asi bychom jen stěží tvrdili, že žena s nulovým počtem sexuálních partnerů není pannou pouze proto, že může být předmětem mužského zájmu. Potenciální možnost přece není skutečností.
Upjatý mudrlant z pražské kavárny může namítnout, že zákon je napsán právě takto. To jistě. Jenže právníci by neměli být pouze vykladači paragrafů, ale také jejich kritickými čtenáři.
Ostatně i výše připomenutý soud soudů, tedy Ústavní soud, opakovaně zdůrazňuje, že přepjatý formalismus není hodnotou, kterou by právní stát měl chránit. Smysl zákona nemá ustupovat mechanickému lpění na formě.
Forma zvítězila nad obsahem
Nemyslím si proto, že současná úprava představuje vrchol legislativní elegance. Spíše jde o ukázku situace, kdy forma zvítězila nad obsahem.
Golfový míček, anebo lahev vína? Jak narovnat jeden pokřivený zákon |
A pokud někdo považuje za nespravedlivé zvýhodnění vinařů, nabízím jednoduché řešení. Neberme něco jedněm, ale dejme totéž druhým. Budou-li malé a střední pivovary usilovat o obdobný režim, budu jejich návrh podporovat stejně. Nejsem zastáncem politiky, podle níž se spravedlnost měří tím, kolik rozumných výjimek dokážeme zrušit.
Dobré právo nevzniká ze závisti ani z regionálních předsudků. Vzniká z respektu ke zdravému rozumu, předvídatelnosti a vnitřní bezrozpornosti právního řádu. A právě tyto hodnoty mi v debatě o tichém víně scházejí více než sklenka dobrého veltlínu.
