Tak ne že bych si stěžoval, ale jsou to už tři týdny (!), co jsem na tomto místě publikoval zásadní příspěvek k problematice genderově nevyvážené tvorby ženských příjmení v českém jazyce („Posledních, Slovů“, LN 3. 6. 2015), a vůbec nic se nestalo. Čekali byste, že na myšlenku tak průzračnou a odvážnou přijde nějaká reakce, narychlo svolané jazykovědné sympozium, článek v Naší řeči anebo že alespoň Tomáš Sedláček napíše něco na Twitter či Václav Cílek přijde s nějakou analogií, proč právě zde máme hledat předzvěst budoucí apokalypsy... a nic. Nepozvali mě ani do DVTV.
BALDÝNSKÝ: Zprávy z pupku světa o humanitární katastrofě na Praze 6 |
Není to poprvé, co v tisku publikuji nějakou závažnou myšlenku a co je mi odpovědí celospolečenské mlčení. Už 1. 9. 2004 jsem v textu „Chvála nepochopení“ navrhl doktrínu „neporozumění mezi národy“, která by podle mého zajistila razantní zlepšení mezinárodní situace tím, že by se národy mezi sebou nestýkaly, nebavily, a tudíž by se tolik neštvaly. Ministerstvo zahraničí nereagovalo ani na úrovni náměstků. „Výzvu ke zrušení peněz“ (LN 26. 9. 2007) ignorovala ČNB i již zmíněný Tomáš Sedláček, jenž se jinak odborně vyjadřuje ke všemu od přemnožení mšice zahradní po Šíleného Maxe. Lze z toho vyvozovat dva různé závěry – buď že mé myšlenky nejsou dost silné, anebo že papírové noviny přestaly být vhodným nástrojem k odstartování veřejné debaty.
Konzultoval jsem situaci s kamarádem z marketingu, ten se k prvnímu závěru vyjádřit odmítl (věci ani na recyklovaném papíře ze zásady nečte z ekologických důvodů), nicméně druhý mi potvrdil. Novinový článek jako způsob rozpoutání veřejné debaty už dlouho nefunguje, dokonce ani v online vydání, pokud tedy nepovažujete za veřejnou debatu komentáře pod ním, z nichž půlka se vždy věnuje problematice běženců a druhá reaguje fotomontážemi s Hitlerem, a to ať je článek nad tím na jakékoli téma. Podle experta na marketing je dnes optimální způsob startu veřejné debaty krátké video anebo kampaň na Startovači (takže jestli tomu dobře rozumím, kdyby se o Peroutkovi Miloš Zeman zmínil ve videu propagujícím kickstarterovou sbírku na český státní dluh, kde by byl odměnou hrníček s textem „Chcípni, tvůj prezident“, zřejmě by se na titulních stránkách objevoval ještě nyní). Z toho opět plynou dvě věci: jestli je možné metamorfovat Poslední slovo do sdíleníhodného videoformátu. A co s tím textem tady, na papíře, dole na stránce nadepsané „Poslední strana“. K čemu je, když se nedá ani sdílet?
Co třeba k tomu, že je nesdíleníhodné, soukromé, že je to místo, kde jsme ještě spolu jen my dva, čtenářko, čtenáři, neveřejně, vlastně skoro v objetí, nesdílení, nesdělitelní, neokomentovatelní. Pořád si tu můžeme říkat důležité věci, ale ne proto, abychom je dávali jiným. Zůstanou jen mezi námi. Abychom, až na ně dojde, na sebe mohli mrknout a říct si, že to jsme přece věděli.
