Evropa si po roce 1989 zvykla na představu, že éra tvrdé mocenské politiky skončila. Bezpečnost byla outsourcována na Spojené státy a evropský projekt se soustředil především na ekonomiku, regulace a blahobyt. Ruská agrese ale tuto iluzi rozbila. Ukazuje, že logika sfér vlivu nezmizela a že se znovu objevují tendence připomínající myšlení typu Molotov–Ribbentrop, tedy snahu velmocí rozhodovat o prostoru mezi nimi bez ohledu na menší státy.
„Investice jenom do obrany nás nezachrání. Vy musíte investovat i do útoku, musíte mít tu sílu odstrašení.“
„Rusko teď ví, že nedosáhne do středu Evropy. A stejně tak si myslím, že Rusko ví, že v této fázi přinejmenším nedosáhne na pohlcení celé Ukrajiny, respektive, aby z Ukrajiny udělalo Bělorusko. Došlo k přehodnocení dílčích cílů, které jsou dosažitelné teď. Proto se koncentrují na Donbas, ale původním cílem bylo podmanění si celé Ukrajiny,“ řekl Pojar s tím, že Rusko akceptovalo po pádu železné opony defacto pouze sjednocení Německa.
„Takže taková Ribbentrop-Molotov reinkarnace. Na východní Německo již si nárok neděláme, to uznáváme, že je součást Německa a Německo je součást západních struktur. Jinak je všechno ostatní k jednání a chtěli bychom se vrátit do této doby,“ uvedl Pojar na účet Ruska.
V této souvislosti připomíná i studenou válku. Ta byla v Evropě obdobím relativní stability, protože hranice mezi bloky byly jasně dané a podložené silou. Stabilita však měla temnou stránku: střední a východní Evropa byla na nesvobodné straně této rovnováhy. Československo a další země neměly možnost volby a platily za „klid“ ztrátou svobody a suverenity. Současná Evropa podle Pojara riskuje, že se do podobné situace dostane znovu – tentokrát vlastní vinou. Evropské státy sice začaly masivně investovat do obrany, ale uvažují převážně defenzivně.
„Investice jenom do obrany nás nezachrání. Vy musíte investovat i do útoku, musíte mít tu sílu odstrašení. A nemusí být jenom jaderná. Takže ano, my potřebujeme tisíce raket v rámci protivzdušné obrany nebo protiraketové obrany, ale potřebujeme zároveň rakety, které můžou zaútočit na tu druhou stranu. Ta druhá strana, ten predátor, se ptá, jak my můžeme ublížit jemu,“ uvedl Pojar.
Povinnost nefunguje
„Zajímá mě váš pohled na povinnou vojenskou službu. Německo nedávno něco podobného zavedlo, myslíte si, že jsme do tohoto stádia dospěli také?“ zmínil komentátor Lidových novin Štěpán Hobza.
„Myslím, že když dáte Čechům něco za povinnost, tak to nefunguje. Ti, kteří by chtěli něco dělat dobrovolně, se prostě postaví na zadní a dělat to nebudou. A je tady spousta lidí, kteří chtějí pro armádu a pro stát dělat dobrovolně, takže v tuto chvíli bych se soustředil na to. Až se systém nasytí, uvidíme, v jaké světě budeme žít a co bude potřeba,“ uzavřel Pojar.
