Za prvé je třeba říci, že tu nesledujeme konec svobody slova. Nikdo, a to ani z vládního tábora, nechce opozičníkovi zakazovat mluvit o jakýchkoli tématech. Ostatně pan Okamura má v médiích (i veřejnoprávních) dostatek prostoru k obhajobě. Že bude od nynějška až do voleb stereotypně opakovat své řeči o útoku na svobodu slova, berme jako součást volební kampaně.
Souhlasíte s trestním stíháním Tomia Okamury za dotyčný billboard?
Spor, který sledujeme, je spíše – dalo by se říci – estetický. Nechutné Okamurovy plakáty kritizují migrační pakt i migrační politiku EU, případně romské záškoláctví a mnozí je považují za rasistické a prý straší veřejnost. Tenhle spor rozsekne jen soud. Žádného jiného arbitra nemáme, proto se vydání jeví jako nejsnazší a nejpřirozenější řešení. Až budeme mít verdikt, získáme měřítko, co se ještě smí na předvolební plakáty umisťovat.
Jenže Tomio Okamura je politik, který oslovuje specifickou skupinu voličů, a v druhé polovině září nás čekají sněmovní volby. Řeči o cenzuře, které jsme si od politika vyslechli, jsou jen nevinnou ochutnávkou toho, co nás čeká. A pokud si někdo myslí, že stíhání Tomia Okamuru nějak umírní, dost se plete.
Poslanci vydali Okamuru ke stíhání. SPD využila jednání ke své kampani |
Můžeme spíš čekat, že svůj kousek s plakáty zopakuje, zvláště poté, co soudy odmítly ingerovat do volební kampaně, tedy odmítly plakáty ještě v jejím průběhu zakázat. Takže se připravme na to, že kampaň SPD bude hodně hnusná. Šéf SPD ví, na co jeho voliči slyší, a může si být jist, že jim plakáty nevadily.
O čem se nesmí debatovat
A tím se dostáváme k dalšímu problému: k tématu, které lidi trápí, ale politicky se o něm nesmí debatovat otevřeně. Nutno říci, že za to nemohou až tak naši politici, ale spíš jejich západoevropští kolegové. O migrační vlně se tu od roku 2015 hovořilo a psalo téměř výhradně jako o obohacení Evropy a řešení problémů se stárnutím a nedostatkem pracovních sil.
Okamura se domnívá, že vládní moc nechce jeho hnutí SPD pustit do voleb |
Očekávání se nenaplnila. Migranti jsou extrémní zátěží pro sociální systémy hostitelských států, a navíc s sebou přinesli agresivitu, totální neúctu k ženám, násilnou trestnou činnost a vzestup antisemitismu. O tom se dlouho, například v sousedním Německu, nemluvilo, dokonce se tajily i statistiky o kriminalitě migrantů. Logickým výsledkem je vzestup AfD.
U nás migranty z Afriky téměř nemáme, ale to neznamená, že naši lidé problém nevidí a jejich strach, že bychom mohli dopadnout jako Francie či Belgie, kde jsou ve velkých městech takzvané no go zóny, je nesmyslný a stojí jenom na předsudcích. Že se situace může zhoršit v relativně krátké době, zvláště budou-li nad problémy politici zavírat oči, je nepopiratelné.
Rozhodují beze mě, stěžoval si Okamura. Dal přednost útulku a protestu |
Všimněte si, že Okamurovy plakáty neútočily na uprchlíky z Ukrajiny. Proč – má snad Tomio Okamura Ukrajince rád? To nevíme. Ale vyšlo mu, že jeho voliči se dívají na „středomořské“ migranty úplně jinak než na ty, kdo utíkají před Putinovou agresí. Zkrátka politik vyhmátl téma, které jeho voliče pálí, zato jeho konkurenti tento problém buď ignorují, nebo bagatelizují. Případně to odbydou poznámkou o populismu a xenofobii. A současná vládní garnitura se domnívá, že ji jak Tomia Okamury, tak problému s negativními dopady migrace zbaví české soudy. To je ovšem tragický omyl.
