Je to tak, jak v rozhovoru pro LN uvedl Fleming Rose z dánského listu Jyllands-Posten, který bouři rozpoutal: reakce velké části islámského světa je shodná s modelem chování komunistického bloku. Státy, které vyžadují po evropských vládách omluvu za publikační činnost médií, uvažují podle vzorců typických pro komunistické imperátory. Debata se nepřipouští, odlišné názory se trestají vězením a ještě lépe smrtí.
Multikulturalismus má smysl, pokud usiluje o tolerantní přístup k menšinám uvnitř kulturně odlišné společnosti. Do vztahu mezi státy nepatří. První reakcí diplomatů dotčených evropských zemí byly úvahy o omluvě islámským státníkům. Je dobře, že se tak nestalo. Pravdu totiž má švédský premiér Persson, podle něhož měl jeho dánský kolega Rasmussen přejít do ofenzivy. Třeba tím, že by neodmítl schůzku s „pobouřenými“ ambasadory, ale naopak by si je povolal a vysvětlil, že svoboda tisku je v jeho zemi věc, do níž se vláda nemůže nijak vměšovat.
Pro státníky je podobné dilema těžké. Ve hře jsou značné ztráty, jež země zaplatí za rozhodný postoj následným bojkotem jejího zboží. Zásadovost zkrátka občas bolí. Je ovšem „technikou“, bez které se běh na dlouhou trať nedá zvládnout. Nakonec se vyplatí - podobně jako se osvědčila v přístupu k sovětské říši.
Je chvályhodné, že se Evropou šíří vlna solidarity s novináři, jimž fanatici vyhrožují smrtí. Tu zcela jasně vyjadřují i LN. Současně se nepřikláníme k formě, kterou tak činí některé další významné deníky - totiž přetiskováním karikatur Muhammada. Své informační povinnosti jsme dostáli zveřejněním fotografie „pobuřující“ stránky dánských novin. Hranici mezi obhajobou svobody slova a její manifestační „karikaturou“, mezi zpravodajským posláním médií a aktivistickým rozdmýcháváním vášní LN nepřekročí.
