Poblíž centra města stojí bývalý bankovní dům. Banka sídlí na jiném místě už téměř deset let. Prostor je prázdný. Předpoklad, že by majitel budovu obsadil jiným úřadem, je mizivý. A vada na kráse zanedlouho nebude jen estetická.
Přesně tak to vypadalo i s někdejším sídlem radnice přímo v centru. Vedení města ji prodalo a majitelka svůj záměr přestavby na hotel nezrealizovala. Stav budovy se zhoršoval, a i když hodnotu sama o sobě neztratila, bylo potřeba jednat. Nejen turistům, ale i místním je v podstatě jedno, kdo je majitelem chátrajícího objektu. Vždy se obracejí na radnici s apelem: Něco s tím udělejte. V tomto případě to vyšlo. Bývalou radnici jsme koupili zpět a máme připravený záměr přestavby na základní uměleckou školu, která to nejen kapacitně potřebuje, ale hlavně dokáže dům oživit a naplnit. Setkáváme se ovšem s pochybnostmi, zda je vůbec takové využití smysluplné. Žijeme totiž v době, kdy se vše posuzuje rychlým úsudkem a vidinou ještě rychlejší návratnosti a jednoznačné ekonomické prosperity. A tím pádem se i využití objektu pro školu každému nezdá jako lukrativní. A nejde pokaždé jen o navrácení života do opuštěných objektů, ale i o krok vpřed v případě sportovních zařízení, která dosluhují. Aktuálním tématem je u nás stavba zimního stadionu.
Dle zkušeností z jiných, podobně velkých, měst je sportovištěm, které je nejvíce využívané v průběhu celého roku, a také má šanci na poměrně velkou část provozu samo vydělat. Máme venkovní kluziště, kde led vytváříme v zimní sezóně v závislosti na počasí. I v souladu s dlouhodobou diskusí o jeho potřebě jsme nyní dospěli v těchto plánech nejdál. Současná radniční opozice vytváří iniciativu, která má vést k referendu, zda chceme zimní stadion. Třeboň by tak byla zřejmě jediným městem, kde se bude hlasovat o podobném záměru. Pokud by skutečně referendum přineslo negativní výsledek, stavbě „zimáku“ by padla červená na neurčito. Kluziště je na konci své životnosti a dost možná budeme mít bez náhrady na území města další objekt, nad nímž bude viset otazník.