Washington nemá žádné senátory a ve Sněmovně reprezentantů jen jednu delegátku, která smí diskutovat, mít projevy, projednávat návrhy zákonů, ale nemá hlasovací právo. Občané města v minulosti neměli ani právo volit prezidenta USA, to jim udělil až 23. dodatek ústavy z roku 1961 – Washington získal tři hlasy ve Sboru volitelů. Takže rozhodnutí prezidenta Trumpa vyslat do ulic města Národní gardu a Národní gardy tří dalších států bylo naprosto v souladu s Ústavou a zákony.
Nerovnoměrná zločinnost
Ve Washingtonu byla zločinnost relativně vysoká v devadesátých letech 20. století, pak na začátku tohoto století výrazně poklesla, ale začala opět růst zhruba před deseti lety. Nejčastějším nešvarem byly gangy mladých mužů, kteří páchali takzvaný carjacking, tedy nutili majitele nastupující do svých aut, aby jim pod hrozbou násilí vydali klíče od auta, s nímž odjeli a následně ho někde zanechali, občas neponičené, častěji více či méně poškozené.
Zločinnost ve Washingtonu není rovnoměrná. Centrální travnatá plocha The Mall od Kapitolu, budovy Kongresu, Nejvyššího soudu a Kongresové knihovny na východě až po Lincolnův památník na západě je bezpečná a s nízkou zločinností. A také celá část města na západ od 16. ulice, jež prochází přes střed Bílého domu ze severu na jih – luxusní čtvrť Georgetown nebo okolí Connecticut Avenue, od Bílého domu na severozápad, poblíž ní se nachází i česká ambasáda a rezidence velvyslance.
Členové Národní gardy ve Washingtonu začali na pokyn ministra nosit zbraně |
Část města na východ od 16. ulice je mnohem méně bezpečná, nejnebezpečnější je čtvrť Anacostia na jihovýchodě, kde mezi sebou bojují černošské gangy, jejichž obětí jsou nejčastěji černošští obyvatelé této čtvrti. To je hlavním důvodem vysokého počtu vražd na relativně malý počet obyvatel města. Prezident Trump vyslal Národní gardu převážně do bezpečných turistických částí města, kde byla a je kriminalita nízká, ve čtvrti s nejvyšší zločinností má bezpečnost nadále zajišťovat především městská policie.
Obecně má prezident ústavní právo vyslat ozbrojené jednotky do ulic amerických měst, pokud místní, tedy městské a státní pořádkové síly, nezvládají situaci a dochází k rabování, žhářství nebo i zabíjení lidí. Jako vrchní velitel amerických ozbrojených sil má dokonce právo „federalizovat“ státní Národní gardu, jejímž velitelem je guvernér daného státu, a převzít nad ní velení.
Teorie rozbitého okna
Prezident Eisenhower vyslal armádu do hlavního města státu Arkansas Little Rock v roce 1957, když bělošští rasisté chtěli zabránit vstupu černošských studentů na střední školu „jen pro bílé“, ale na základě soudního příkazu rasově integrovanou. Prezident Kennedy pak v roce 1962 vyslal armádu do městečka Oxford ve státě Mississippi, když guvernér a běloši chtěli zabránit vstupu černošského studenta na místní univerzitu. Když vypukly v létě 1967 nepokoje v převážně černošských čtvrtích Detroitu ve státě Michigan, prezident Johnson tam vyslal kromě Národní gardy i armádu.
Staví barikády a fotí se s turisty. Ve Washingtonu už hlídkuje Národní garda |
Poslední velké nasazení armády a námořní pěchoty se odehrálo v Los Angeles v státě Kalifornie v roce 1992 za prezidenta George Bushe staršího, když vypukly masové nepokoje, rabování, žhářství i zabíjení především černošských násilníků, což postihlo zejména korejské majitele obchodů. Letos v červnu pak prezident Trump „federalizoval“ kalifornskou Národní gardu a vyslal ji do ulic Los Angeles, když tam nastaly nepokoje proti raziím vůči ilegálním imigrantům a jejich deportacím.
Stručně řečeno, prezident USA má právo vyslat státní Národní gardu či federální ozbrojené síly (nejčastěji armádní a námořní pěchotu) do měst kvůli vynucení práva a pořádku. Prezidenti to však dělali, jen když místní policie nebo státní vláda (guvernér) nedokázaly, nebo nechtěly zajistit bezpečnost v ulicích a domovech lidí.
Je-li ve městě nebo jeho čtvrtích vysoká zločinnost, nikoli však masové nepokoje, rabování či žhářství, nebývá zvykem, aby v nich federální vláda zasahovala. To je úkolem městské samosprávy. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let byla v New Yorku vysoká zločinnost. V roce 1993 si Newyorčané zvolili starostou bývalého žalobce (prokurátora) Rudyho Giulianiho, jenž ve spolupráci s šéfem policie Williamem Brattonem zvýšil počet policistů v ulicích, kteří začali stíhat i drobné přestupky, přičemž použili teorii rozbitého okna.
Trump nasadí ve Washingtonu Národní gardu. Město chce zbavit bezdomovců |
Pokud je v ulici rozbité okno, které nikdo včas nezasklí, vysílá to signál rozpadu veřejného pořádku a do ulice (čtvrti) se začnou stahovat zlodějíčci, feťáci, narkomani, dealeři drog, pasáci, prostitutky, a nakonec i vrazi. Proto je nutné okno rychle zasklít, udržovat ulici (čtvrť) uklizenou a čistou, díky čemuž se větší, horší, zločin nerozvine. Tato teorie se v New Yorku potvrdila a Rudy Giuliani po osmi letech starostování (1994–2001) předal město tak bezpečné, jak několik desetiletí předtím nebylo.
V jižním Chicagu (převážně černošské čtvrti) je násilí černošských gangů proti místnímu černošskému obyvatelstvu velmi časté a počet vražd na počet obyvatel jeden z nejvyšších z amerických měst. Trump má ústavní právo tam vyslat jednotky, ale šlo by o soustředění moci federální vlády na priority, které jí nepatří. Snížit zločinnost a počet vražd ve městech je primárně úkolem pro jejich starosty a městské policisty. Ozbrojené federální síly USA mají především odstrašovat a porážet nepřátele v zahraničí.
