Nejzajímavější na těchto výrocích je, že nesou v sobě jakýsi schizofrenní paradox. Vyjadřují přání, aby se staly dvě věci najednou: ať americký prezident okamžitě vyjedná mír na Ukrajině včetně kapitulace Ruska a zatčení Putina, ale zároveň trváme na tom, aby bez našeho souhlasu nic nerozhodl. Místo radosti z toho, že oba prezidenti odmítli extrémní scénáře, vidíme zklamání a pocit ponížení, že u jednacího stolu neseděli zástupci Ukrajiny a států tzv. vyspělého Západu. Je to jistě krásné a vznešené očekávání, ale se skutečností nemá nic společného.
Zelenskyj jede do Washingtonu za stavu 0:1. Dokáže to uhrát aspoň na remízu? |
Že by Trumpovi kritici nevěděli, že s Putinem kromě války na Ukrajině musel probrat celou řadu geopolitických otázek (Čína, Indie, Blízký východ, Írán, Kavkaz, sahelská oblast Afriky či Grónsko), které pro oba státníky mohou být dlouhodobě důležitější než konflikt na východě Evropy?
Určitě si to uvědomili, jenže pokrokáři v západní Evropě, v Kanadě či i u nás se dodnes nedokázali odpoutat od politiky Joea Bidena, přesněji lidí, kteří s bývalým prezidentem USA hýbali. Jediným jejich cílem je házet Trumpovi klacky pod nohy, kdy a kde se dá, aby jeho republikáni na podzim roku 2026 ztratili v Kongresu i v Senátu většinu. Taková prohra by z Trumpa udělala pro zbylé dva roky v úřadě „chromou kachnu“ a snížila by šance J. D. Vance zvítězit v prezidentských volbách. Trump to dobře ví.
Mezinárodně hledaný válečný zločinec si namazal vůdce svobodného světa, který Ukrajinu zradil, na chleba. Takže setkání Richarda Nixona s Mao Ce-tungem v Číně v roce 1972 a s Leonidem Brežněvem v Bílém domě v roce 1973 či Ronalda Reagana s Michailem Gorbačovem v roce 1985 v Ženevě, v době, kdy Sovětský svaz okupoval Afghánistán, byly jen zbytečným divadlem? Vždyť strategický zisk podobných rozhovorů lze strčit do kapes až mnohem později. Odmítnout nepřítele neoslabuje jeho, ale omezuje náš manévrovací prostor, co vidíme u politiků Evropské unie nejen v případě války na Ukrajině.
Výsledek setkání Trump – Putin je 0:3. Šéf Bílého domu uznal Rusko za Americe rovnou velmoc |
Vlídné jednání s nepřítelem přece neznamená hned zradu či slabost. To je výtka, která zní velmi morálně, ale na tržnici, kde obchodují velmoci, s touto měnou nelze platit. Americký prezident Putina nelegitimizoval, jak se mu snaží jeho odpůrci podsouvat. Kdo si to myslí, ten nejenže nechápe základy diplomacie, ale ani pravidla šachu či fungování přírody.
Protivníkovi nelze dát mat po prvním tahu, stejně jako většinovým hlasováním zrušit zákony termodynamiky. Měl uprostřed války, která má značný eskalační potenciál, ignorovat Rusko, jehož HDP je sice zhruba třináctkrát menší než Ameriky, ale má silnou armádu, jaderné zbraně a obrovské přírodní zdroje? Klidně moralizujme, ale nesnažme se změnit skutečnost, protože reálpolitika nikdy nevypadá hezky, zato funguje.
Nastolit trvalý mír na Ukrajině, kde se ve tři a půl roku trvající válce na obou stranách nashromáždilo obrovské množství škod a křivd, nelze vyřešit za pár hodin. Místo požadavku instantního nastolení míru sledujme, co přinese zítřek, jaké budou střednědobé a dlouhodobé výsledky americké politiky. Trumpa lze kritizovat, ale dělejme to bez hysterie a inteligentněji než doposud.
