Trump už zřejmě s Íránem nic nezmůže. V čem americký prezident selhal?

Úhel pohledu   12:00
Oslavy k 250. výročí nezávislosti Spojených států (5.července 2026)

Oslavy k 250. výročí nezávislosti Spojených států (5.července 2026) | foto: Reuters

Prezident USA Donald Trump je nyní v nezáviděníhodné pozici. Má na krku válku s Íránem, a jako by nevěděl, jak v ní dál. Částečně si za to může sám. Hned na jejím začátku totiž porušil základní pravidlo každého dobrého vztahu, tedy komunikovat, komunikovat, komunikovat, v tomto případě s americkým lidem a jím zvoleným Kongresem.

Letos 28. února se Trump rozhodl spolu s Izraelem zaútočit na Írán ovládaný ajatolláhy a zničit jeho vojenskou kapacitu, což bylo obhajitelné rozhodnutí.

Jeho chybou však bylo, že dostatečně nevysvětlil americkému lidu, proč toto rozhodnutí bylo správné právě v této době a na tomto místě. Proč nepočkat, proč to neudělat jindy. Navíc zcela ignoroval Kongres. Nepožádal ho o odhlasování rezoluce, která by jej opravňovala k použití vojenské síly proti Íránu. Myslel si, že bude hotovo, než se Kongres sejde.

Jako římští císaři

Americký prezident je vrchním velitelem amerických ozbrojených sil a má ústavní právo je poslat do akce, kterou však financují daňoví poplatníci. Proto má právo to udělat na 60 dnů, ale pak musí mít schválení Kongresem, v opačném případě musí jednotky stáhnout. A Trump si myslel, že stejně jako starořímský císař Octavianus Augustus či Tiberius o tom Senát a lid římský informovat nemusí, natož aby to schvalovali, protože brzy bude po všem.

Dohoda je možná, myslí si Trump o konfliktu s Íránem. Přesto dál útočí

Ať už si myslíte cokoli o rozhodnutí bývalého prezidenta USA George W. Bushe v roce 2003 napadnout Irák (patřím k menšině lidstva, která si myslí, že bylo správné), nemůžete mu upřít, že se snažil přesvědčit lidstvo a celý svět, že správné bylo. Nepodařilo se mu to, ale snažil se. Nikoli však Trump.

Jak z toho ven

Jeho (a izraelský) útok na Írán byl z vojenského hlediska spektakulárně úspěšný (zabití celého politického a vojenského vedení země), ale celkově selhal, protože íránský režim se nepoložil. Trump totiž podcenil fanatismus nižších velitelů, plukovníků a majorů a kapitánů. Generálové byli zabiti, ale fanatičtí nižší velitelé, kteří se nebojí smrti, zůstali.

Proto Trump začal vyjednávat a dosáhl Memoranda o porozumění. S plukovníky islámských revolučních gard si však nelze porozumět, pokud jako nevěřící nejste ochoten se podřídit a platit daň z hlavy. Z tohoto důvodu Íránci memorandum porušili, a proto selhalo, což příliš nepřekvapilo, protože v podstatě všichni čekali, že se to stane. A teď, jak z toho ven.

Na Írán poletí tisíc raket. Trump napsal „závěť“, pro případ, že bude zavražděn

Před Trumpovým útokem na Írán, tedy letos v lednu a únoru, byla inflace v USA 2,4 procenta. Po útoku, poté, co narostly ceny pohonných hmot, a proto všeho, se v květnu zvýšila na 4,2 procenta. V červnu klesla na 3,5 procenta, což je sice lepší než 4,2 procenta, ale horší než 2,4 procenta.

V listopadu budou v USA volby do Kongresu a do různých postů v mnoha státech federální Unie, což Trump ví, a proto mu tečou nervy. A také ví, že s fanatiky z Íránských revolučních gard nepohne. Proto útočí na nejmírumilovnější, k USA nejpřátelštější Kanaďany a uvaluje na ně padesátiprocentní clo. To už není Octavianus Augustus ani Tiberius, ale Caligula.

Ruský vzor

A jak to dopadne s Íránem? Teď nijak. Íránské islámské revoluci je nyní 47 let, je tedy stále v podstatě mladá a mnoho důstojníků ji věří. Bolševické komunistické revoluci v Rusku bylo 47 let v roce 1964. Tehdy dva mladí důstojníci KGB Alexandr Šelepin a Vladimir Semičastnyj svrhli, ale nepopravili Nikitu Sergejeviče Chruščova, který jím říkal „komsomolci“, což byli, a nahradili jej Leonidem Brežněvem. Z dlouhodobého hlediska si však příliš nepomohli.

Trump našel nového oblíbence místo Putina. Princ z Blízkého Východu za to dostal jaderný dárek

Ve druhé polovině 70. let byl Západ demoralizovaný. Považoval válku ve Vietnamu za chybu a Sověti postupovali ve třetím světě, například v Angole, Mosambiku, Etiopii, Nikaragui, Laosu či Jižním Jemenu. V západní Evropě řádily v Itálii Rudé brigády, radikální levicová a komunistická teroristická organizace, a v Německu podobně zaměřená Frakce Rudé armády. Zdálo se, že na celém světě zvítězí komunismus.

Pak však přišel americký prezident Ronald Reagan, britská premiérka Margaret Thatcherová a polský papež Jan Pavel II. a vše bylo jinak. Reagan prohlásil, že postup svobody a demokracie dostane komunismus na smetiště dějin, jako tam dostal i jiné tyranie, což se stalo. V současnosti Trump zřejmě s Íránem nic nezmůže. Časem však může přijít jiný americký prezident, který současný íránský režim ukončí.

Neradujme se však. V Rusku se po pádu komunismu nakonec jako nejživotaschopnější ukázal režim bývalého plukovníka KGB. Až padne režim v Íránu, k moci se nedostanou lidé, které bychom si přáli, ale možná současný plukovník Íránských revolučních gard. Dějiny neskončí, happy end nepřijde, války budou a lidé budou umírat. Nic nového pod sluncem.

Vstoupit do diskuse (79 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.