Odsoudit, či podpořit USA? Z útoku na Venezuelu má zamotanou hlavu Praha i EU

Komentář
Někdy se používá starý dobrý příměr s loukou a kamenem. Louka vypadá na pohled klidně a jednolitě. Ale zdvihnete-li na ní kámen, podivíte se, co všechno se pod ním hemží. Za takový kámen můžeme považovat americký vojenský zásah ve Venezuele, únos prezidenta Madura s manželkou a jejich souzení justicí USA. Názory na tuto akci připomínají hemžení pod kamenem. Najdeme je ve slovech politiků i v diskusích na českém webu.
Americká policie převáží venezuelského vládce Nicoláse Madura k soudu v New...

Americká policie převáží venezuelského vládce Nicoláse Madura k soudu v New Yorku. (5. ledna 2026) | foto: Reuters

Pro jedny je to pošlapání suverenity svrchovaného státu, ukázka amerického imperialismu, návrat do politiky 19. století k „diplomacii dělových člunů“, kdy platilo právo silnějšího. Nikoliv společně sdílená pravidla a právo.

Pro jiné je to ukázka, že Západ není až v takovém rozkladu, jak se s oblibou tvrdí. Ukázka, že v případě potřeby USA zvládnout to, co by tak rychle a hladce nikdo jiný nedokázal.

U prezidentského paláce v Caracasu létaly drony a ozývaly se výbuchy

Mění se navyklé mantinely debaty. Mnozí z těch, kteří už čtyři roky odsuzují ruskou invazi na Ukrajinu coby útok na suverénní zemi, nechtějí odsoudit USA za porušení mezinárodního práva ve Venezuele. Či naopak. Mnozí z těch, kteří už čtyři roky tvrdí, že Moskva měla pro invazi na Ukrajinu důvod a že válku vyprovokoval Západ, se teď zaklínají mezinárodním právem a Trumpovu Ameriku považují za ztělesněného ďábla.

Zločin, nebo nestandardní krok

Tuto rozpolcenost najdeme u nás a v celé EU. Ta nemá Trumpa v lásce. A pro ten odpor jsou reálné důvody. Třeba ten, že Trump až příliš neomaleně dává najevo, že chce Grónsko.

Ale táž Evropa zároveň ví, že Trumpovu Ameriku potřebuje. K vlastní obraně i proto, že bez zásadní role USA nelze ukončit ruskou válku na Ukrajině. Takže kdyby Evropa Trumpovo porušení mezinárodního práva ve Venezuele odsoudila, ztratila by hlavní páku proti Putinovi coby agresorovi (porušiteli mezinárodního práva) na Ukrajině. Co s tím?

Trump udělal dobrou i špatnou věc naráz. Co převládne a kdo na tom vydělá?

Kdyby se udílela cena za eufemismy, mohl by ji dostat vicepremiér Karel Havlíček. V nedělní televizní debatě hovořil tak, že to ČTK shrnula do výstižného titulku: Útok ve Venezuele byl nestandardní, ČR by ale měla USA podpořit.

Přijde vám to absurdní? Ano, z vyššího právního principu byla jeho slova ryzím eufemismem. Zaútočit na metropoli svrchované země a unést jejího prezidenta je něco daleko silnějšího než pouze „nestandardní krok“. Ale z pohledu reálné politiky to Havlíček vystihl dobře. Při vší kritice si musíme uchovat spojence.

Je otázka, zda tím nepopudí voliče a fanoušky Tomia Okamury. Nahlédnete-li do webových diskusí, zjistíte, že lidé tohoto typu – ti, kteří mají takové pochopení pro válku Ruska se „Zelenského juntou“ – Ameriku často odsuzují coby nástroj imperialismu. Sám Okamura ale bude spíše rád, že útok na Venezuelu zastínil hulvátský tón jeho kritiky Ukrajiny a EU.

Hysterik, jenž táhne vládu dolů. Jak Okamura škodí vládnímu ratingu

Premiér Babiš si sám nárokuje bezpečnostní i zahraniční agendu vlády, ale až do pondělního rána mlčel. Víceméně mlčel i dříve při dehonestaci ministra obrany Zůny, Okamurově novoročnímu vystoupení i útoku USA na Venezuelu. A v pondělí ráno sdělil jen toto: doufá prý, že americký zásah přinese Venezuelanům svobodu a demokracii.

Babiš tak budí dojem, že ve vztahu k Trumpově politice se řídí jen křesťanskými ctnostmi – vírou, nadějí a láskou. Loni věřil, že Trump ukončí válku na Ukrajině. Letos doufá, že Trump přinese Venezuelanům svobodu. Ale má-li vyjádřit, v čem to nebo ono ladí, či neladí s českými zájmy, spíše mlčí. Ani nedá najevo, co si o tom myslí on sám. Takže můžeme jen doufat, že si myslí zhruba totéž, co řekl na ČT Karel Havlíček.

Mezi honem na padoucha a právem

Upřímně, totéž, co Havlíček, si zřejmě myslí i německý kancléř Friedrich Merz. Ale má proti sobě silnější domácí odpor, takže to neříká nahlas.

Hned v sobotu napsal Merz na web dvě sdělení. Zaprvé: Maduro dovedl svou zemi k záhubě. Zadruhé: právní klasifikace zásahu USA je složitá, měřítkem zůstává mezinárodní právo. Co si z toho vybrat? Toť otázka. Ale vsadil bych výplatu, že Merz si vybere USA.

Venezuela a Pandořina skříňka. Mají se Ukrajina a Tchaj-wan bát nejhoršího?

Je těžké to vše shrnout či zhodnotit jednou větou. Tak jako když zdvihnete kámen na louce, je těžké rovnou říct, kam celé to hemžení míří.

Opravdu nelze říkat, že Trumpův zásah ve Venezuele je politicky i právně košer. Ale nelze ho ani plně srovnávat s ruskou invazí na Ukrajině. Zkuste si to představit takhle. Byli byste raději Venezuelanem, který zažil jeden noční americký nálet? Nebo Ukrajincem, který už čtyři roky čelí ruské pozemní válce?

Vstoupit do diskuse (111 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.