Proč to tak je? Proč jednání Trumpa a Zelenského zkrachovalo prakticky v přímém televizním přenosu, nebylo dokončeno, dohoda o těžbě vzácných zemin nebyla podepsána a prezident Trump prezidenta Zelenského de facto vyhodil?
Je neuctivý a nechce mír, zpražil Trump veřejně Zelenského. Ten odjel předčasně |
Důvodů je jistě více. Spekuluje se, že tenhle postup byl v Bílém domě předem připraven. A má-li takový dojem Michael Žantovský, bývalý diplomat, který podobných jednání absolvoval řadu, tak na tom něco bude. Dokázat to samozřejmě nejde. Ale nabízí se tu jeden málem zapomenutý příměr. Vzpomínáte si na „slavnou“ éru WikiLeaks před deseti patnácti lety?
Ať to slyší úplně všichni
WikiLeaks je nezisková mediální společnost, proslulá tím, že na svém webu zveřejňovala a tu a tam stále ještě zveřejňuje „nepohodlné materiály“. Hlavně vládní (zvláště americké) dokumenty tajného či důvěrného charakteru. Včetně diplomatických depeší. V USA si tím vykoledovala cejch nepřítele státu.
Ale to, co se odehrálo v pátek ve Washingtonu, působilo jako WikiLeaks na vyšší úrovni. Ne jako ex post odhalené diplomatické depeše dávající nahlédnout do toho, jak spolu diplomaté hovořili v soukromí. Ale jako odhalení citlivých jednání, slov či argumentů ještě ve stadiu jednání. Tak působil ten přímý přenos.
Zelenskyj je nacista a zrádce Židů, Trump pragmatik se zdravým rozumem, řekl Lavrov |
Před deseti lety jsme psali, v čem spočívá riziko WikiLeaks. Bylo to v době, kdy prezident Zeman prohlásil, že americký velvyslanec Schapiro má dveře na Hrad zavřené. Leckdo si mohl říkat, že je to správné. K čemu jsou v době WikiLeaks, kdy se vše hned odhalí, nějaké dávné diplomatické zvyklosti? K čemu je kurtoazie (dvornost), když to slovo dnes už skoro nikdo nezná? Proč věci neříkat tvrdě na rovinu?
Odpověď je zřejmá. Protože když se věci říkají tvrdě na rovinu, když si je tak vyříkávají lidé jako Trump a Zelenskyj, kteří vůči sobě cítí různé starší resentimenty či nevraživosti, padnou jistě slova či argumenty, které by po úvaze opravili, ale v přímém přenosu je nelze stáhnout zpět. Proto se citlivé věci projednávají mezi čtyřma očima či alespoň bez televizních kamer.
Trump, Zelenskyj a Evropa. Nemá smysl plakat či bědovat, zradili jsme se my sami |
WikiLeaks toto narušovaly, byť jen zpětně. Jejich zveřejněné depeše nepřinášely vlastně nic, co by se tak nějak nevědělo či netušilo. Ale začaly nabourávat staletí starý protokol, který umožňuje jednou řečené vzít zpět a pro závěrečný výstup nějak opravit či uhladit.
Páteční jednání Trump – Zelenskyj to ukázalo jasně. O vzájemném pnutí obou mužů, o tom, že maximální cíle Kyjeva a Washingtonu se liší, se jistě tak nějak vědělo či přinejmenším spekulovalo. Ale až přímý přenos to ukázal natvrdo. Způsobem, který se nedá snadno vzít zpět.
Vítejte ve světě úplné upřímnosti
Diplomacie může na leckoho působit jako dávný přežitek starých dob dvorských rituálů, jako něco, co do digitální doby nepatří. Ale patří. Ukázal to pátek, situace naprosté nepřítomnosti diplomacie. Ukázal, jak naprostá upřímnost – ze strany Trumpa i Zelenského – může podrazit výsledek, který byl ještě ráno očekáván jako domluvený.
Bizarní divadlo. Proč Trump šikanoval Zelenského a co to všechno znamená pro budoucnost? |
WikiLeaks před deseti patnácti lety naznačily, jak by vypadal svět naprosté upřímnosti bez diplomatických rituálů. Mohli jsme si říkat: kdyby metody WikiLeaks fungovaly dříve, kdyby se všechna slova z citlivých jednání dostávala k široké veřejnosti, jak by se podařilo dojednat mír mezi Egyptem a Izraelem? Nebo mír v Severním Irsku? Že by tam tehdy nikdo neřekl nic, co by pak vzal zpět? Že by se nikdo z účastníků necítil dotčeně a uraženě? Zřejmě ano, ale věděli o tom jen přímí účastníci. Oficiální protokoly to nezaznamenaly.
WikiLeaks ukázaly, jak mluví diplomaté či státníci, když si myslí, že je nikdo neslyší. Páteční setkání v Bílém domě ukázalo svět, jak vypadá, když drsný jazyk neumožňující vycouvat, má být slyšet. Zdá se, že si tento svět ještě užijeme. Těšíte se na to?
