Realita je ovšem zcela jiná. Válka s Íránem ani po více než šesti měsících neskončila, průliv Teherán fakticky uzavřel a na denním pořádku jsou íránsko–americké ozbrojené střety. Stále jím proplouvá pouze zlomek lodí ve srovnání s předválečným stavem. Trumpovy kartografické manévry tudíž dosavadní strategický neúspěch Američanů s Íránem nepřebijí. Dlužno ale dodat, že součástí politiky šéfa Bílého domu je zřejmě pomocí přejmenování po léta zavedených geografických názvů naplňovat heslo „Udělejme Ameriku znovu velikou“.
Uniformy připomínající Hvězdnou pěchotu a Star Wars. Podporuje Trump fašismus, nebo se zbláznil?![]() |
Hned na prezidentské inauguraci v lednu 2025 oznámil přejmenování Mexického zálivu na Americký záliv. Problém je, že Mexiko ani Kanada tyto změny nepřijaly. I obchodní válka s Kanadou má svoji „kartografickou oběť“. Jezero Ontario přejmenoval Trump výkonným nařízením na Americké jezero. Nový název má být zanesen do všech federálních map a dokumentů, což bude jistě stát hodně peněz.
Jenže odbojný kanadský premiér Mark Carney Trumpovi odpověděl, že Kanada si původní název ponechá „dnes a navždy“. A na zadní se postavila i guvernérka státu New York Kathy Hochulová, jež odmítla používání názvu Americké jezero na mapách státu.
Trumpovo rozhodnutí nemá ani veřejnou podporu. Podle průzkumu ho odmítá 63 procent Američanů a jen 14 procent ho podporuje, zbytek se nerozhodl. Jen to znásobuje už tak rekordní Trumpovu neoblibu hlavně kvůli nespokojenosti s ekonomickou situací a válkou v Íránu.
Očekávat, že by se nad tím prezident aspoň zamyslel, asi nelze. Svědčí o tom jeho vyjádření před novináři v Oválné pracovně: „Máme záliv, máme jezero, teď už potřebujeme jen oceán. Možná budeme muset změnit název Atlantiku nebo Pacifiku. Možná změníme oba.“ A v pondělí to korunoval tím, že na sociální síti vymaloval americkými pruhy a hvězdami kromě USA i Kanadu, Grónsko, Mexiko, Island, Střední Ameriku a Karibik.
Američtí geografové Derek Alderman a Reuben Rose-Redwood k tomu uvedli, že Trumpova posedlost v přejmenovávání zavedených názvů je příkladem „toponymického narcismu“ – tedy využívání pravomoci dávat názvy k tomu, aby se do centra veřejného dění dostalo vlastní ego, odkaz a image.
Jednostranné přejmenovávání ve velmi agresivním stylu probíhá v každém případě bez zvážení dopadů a důsledků na zahraniční politiku i vztahy se spojenci. A je to jen další potvrzení nepředvídatelnosti a chaotičnosti současné politiky stále ještě nejsilnější světové mocnosti.




















