Strany někdejší pětikoalice totiž evidentně vsadily na strategii: Ať se Babiš usmaží s extremisty ve vlastní šťávě. Znamená pro ně nejschůdnější variantu, od níž očekávají skoro bezpracný pozitivní finální výsledek, byť možná až za čtyři roky. Měly by však pamatovat na trpkou zkušenost prince Drsoně z cimrmanovské pohádky Dlouhý, široky a krátkozraký: „Myslel jsem, že budu všechno jen zpovzdálí sledovat a v pravou chvíli se do věci vložím. A teď mi nezbývá, než abych všechno jen zpovzdálí sledoval.“
Avšak, abychom jim nekřivdili, pětikoaliční strany vede ke zdrženlivosti jedna podstatná věc – vydávání Andreje Babiše k soudu v kauze Čapí hnízdo hlasováním Poslanecké sněmovny. Přičemž jeho nevydání, pro pětikoalici nepřijatelné, evidentně tvoří jeden z nosných pilířů formující se vlády, byť veřejně nepřiznávaný.
Tajná volba je potvora, momentálně drtí Babišovu rodící se koalici |
A v pozadí se navíc asi narýsoval výměnný obchod v podobě analogického nevydání Tomia Okamury v jeho kauze „chirurgové z dovozu“, korunovaný Okamurovou instalací do čela sněmovny. S vládním angažmá SPD tak poněkud překvapivě neexistuje velký problém. Sice si vyjednala tři ministerstva, leč obsazená třemi nestraníky, lidmi, soudě dle skloňovaných jmen, bližšími Andreji Babišovi než Tomiu Okamurovi.
Definitivní jména ministrů však zatím neznají ani příslušné poslanecké kluby, ostatně na personáliích sestavování vlády zatím nejvíc skřípe. Poměry ve straně (či v poslaneckém klubu nepřiznané koalice kolem SPD) možná až příliš okatě a nechtěně poodhalila poslankyně za SPD Marie Pošarová, jež v České televizi nedávno přiznala, že členové poslaneckého klubu o nominantech její strany vědí pouze z běžného mediálního zpravodajství.
A patrně opravdu nelhala, poněvadž o jménu jednoho ze zvažovaných kandidátů na post ministra dopravy, někdejšího generálního ředitele Českých drah a nynějšího šéfa Železnic Slovenské republiky Ivana Bednárika, se vyjádřila slovy: „Berňák nebo tak nějak.“ Sociální sítě měly zase jednou o zábavu postaráno.
Menší koaliční strany každopádně dovedly svou potřebnost pro ANO a jeho vládu zužitkovat, určitě počtem získaných resortů. Čtyři pro Motoristy, tři plus předseda sněmovny pro SPD. A Motoristé rovněž stále, alespoň navenek, bazírují na zastoupení Filipa Turka v kabinetu, konkrétně jako ministra zahraničí. Navzdory kynoucí kopě jeho nepřijatelných výroků i jiných problematických skutečností.
ANO, SPD a Motoristé podepsali smlouvu. Vládu chce Babiš do konce listopadu |
Prezident Petr Pavel docela jednoznačně konstatoval, že pokud se neblahé informace o Turkových výrocích potvrdí, což se už fakticky stalo, neměl by vůbec zastávat jakýkoliv ministerský post. Pokud tedy Andrej Babiš přinese na Hrad seznam plánovaných ministrů i s jménem Filip Turek, vystaví prezidenta do situace, kdy nebude mít jinou možnost, než Turka jmenovat, a tím se doslova ztrapnit, anebo ho odmítnout, ale odstartovat tak politickou krizi s obtížně předvídatelnými výsledky.
Pověří Pavel řízením rezortu Babiše?
Z docela pestré palety variant dalšího vývoje tu zmiňme jednu, abychom se mohli trochu posunout v čase. Pavel dočasně pověří řízením ministerstva zahraničí premiéra Babiše, jenž jmenuje Turka jako svého náměstka. A sněmovna zhruba někdy v té době odhlasuje nevydání Andreje Babiše k soudu. Co se pak asi může dít dál?
Premiér Babiš tak posílí a Motoristé dodají jiného nominanta na ministra zahraničí, prezident ho jmenuje a vláda vydrží po celé čtyři roky. Okamura už teď pochopil, že si nemůže příliš vyskakovat, a Motoristé to pochopí vzápětí.
Avšak některé donedávna vládní strany čekají sjezdy. Lidovce, TOP 09 i ODS. Projekt Spolu je spojený s érou Petra Fialy a v opozici opravdu trochu ztrácí smysl. A Motoristé pro jeho stranu představují nemilou konkurenci, jelikož se prezentují jako stará dobrá „klausovská“ ODS. Ostatně, právě Motoristé odstavili končící garnituru od moci. Kdyby dostali ve volbách pod pět procent, tedy asi o dva procentní body méně, mohla se obnovit původní vládní pětikoalice.
Bude polepšený pytlák Tomio Okamura dobrým hajným? Snad se ubrání pokušení |
Strany nové vlády obecně avizují přísnější vztah k Evropské unii, v kampani se holedbaly, jak moc utlumí ne-li rovnou zarazí dopady Green Dealu, konkrétně hlavně emisní povolenky pro domácnosti. Samozřejmě, v Bruselu možná zástupci Babišova kabinetu srazí paty nebo prosadí nějaké v zásadě jen kosmetické korekce.
Avšak doma odehrají daleko bojovnější party. Jak se ale chce příští, pravděpodobně více pravicová, více konzervativní, více euroskeptická ODS vůči takovéto vládě v opozici vymezovat? Nebude pro ni lepší výhledově využít nějakých potíží či skandálů Motoristů a do vlády vstoupit nebo ji v konkrétních politikách podpořit?
Ano, jde o spekulaci. Nicméně jak se trochu rozběhne vládní provoz a vláda narazí na řadu reálných problémů a jakmile politická podpora hnutí ANO nebude vyžadovat hlasování proti vydání jeho předsedy soudu, mohou se časem otevřít jiné možnosti.
A ještě jeden faktor vstoupí do hry. V počínajícím volebním období už opravdu nepostačí pouhé bubnování proti Andreji Babišovi, poněvadž řada voličů, jedno zda oprávněně, či ne, soudila, že Petr Fiala prostě zklamal. A pro vládní strany ve volbách proto hlasovala se značným sebezapřením, pokud tedy pro ně vůbec hlasovala.
Přesvědčení, že za všechno může Babiš, a k ráji na zemi tudíž primárně vede jeho nahrazení někým, jak se říká prozápadním, pohřbila minulá čtyřletka. Nynější opozice tak bude čelit jiným, byť určitě nepříjemným výzvám, než jaké si dosud možná maluje.
