Myšlenka je jednoduchá: Ukrajinu přijmout, ale bez plného hlasu, bez plného přístupu na trh a bez okamžitého nároku na dotace. Formálně by šlo o členství, fakticky o institucionální čekárnu. Evropská unie by tím obešla vlastní pravidla, aniž by je musela otevřeně zrušit. Politicky by to bylo výhodné. Právně a strategicky riskantní.
Kyjev o vstup do Evropské unie usiluje dlouhodobě a evropská perspektiva se objevila dokonce i v některých západních mírových úvahách o budoucím uspořádání regionu. Pro ukrajinské vedení je členství v EU alespoň částečnou náhradou za vstup do NATO, který je v dohledné době nereálný.
Je ale zřejmé, že Kyjev nemůže v krátké době splnit kritéria vstupu do EU platná od roku 1993: harmonizaci legislativy, reformu institucí a prokazatelné fungování právního státu. Mimo jiné i kvůli současné válce. Navíc by přijetí Ukrajiny znamenalo výrazné nové rozpočtové náklady a komplikovanější rozhodovací proces. Vytvoření „členství druhé kategorie“ by tyto problémy alespoň částečně obešlo.
Ukrajina nikdy nebyla překážkou míru, ohradil se Zelenskyj proti výroku Trumpa |
Vícerychlostní Evropa
Jenže to má zásadní háčky. Prvním je technicko-právní rovina. Současné evropské právo žádnou takovou formu členství nezná. Existuje dohoda o přidružení, kterou má Ukrajina uzavřenou od roku 2014, ale ta zjevně nestačí, je tu Evropský hospodářský prostor a zvláštní vztah ke Švýcarsku, v obou případech by Ukrajina musela přebírat velkou část evropské legislativy, aniž by se podílela na jejím vzniku, a chyběla by politická dimenze členství. Nový typ členství by ovšem možná vyžadoval složitý a rizikový ratifikační proces ve stávajících zemích Unie.
A pak je tu politický dopad. Druhořadé členství by definitivně legitimizovalo vícerychlostní Evropu nejen vůči kandidátům, ale i uvnitř Unie. Pokud může existovat Ukrajina bez plných práv, proč by nemohly existovat státy, které se účastní jen vybraných politik? Proč by integrace nemohla pokračovat bez těch, kteří ji blokují?
Pro země jako Francie, jak to ostatně říká její prezident Emmanuel Macron, je to logický vývoj. Pro menší státy, které se dlouho opíraly o princip formální rovnosti, je to konec jedné iluze. Evropská unie by se přestala tvářit jako homogenní projekt a začala by fungovat jako to, čím už dávno je: klub s různými úrovněmi závazků a vlivu.
Evropa hledá svého Witkoffa pro Rusko. Co na to Babiš? Vystačí si dál s „vírou v Trumpa“? |
Evropa by tím získala schopnost rozhodovat a jednat bez permanentního veta a paralýzy a mohla by se rychleji integrovat tam, kde to politicky dává smysl, v obraně, na vnitřním trhu či v rozpočtové politice. Zároveň by šlo bez větších skrupulí nechat stranou ty, kteří integraci brzdí.
Otázkou už pak nebude, zda vznikne Evropa různých kategorií, ale kdo se ocitne v té druhé či třetí. Na tuhle trestnou lavici by totiž ostatní rádi poslali evropské troublemakery, mezi které teď po hlasování o pomoci Ukrajině patří i Česká republika. Neměli bychom si tedy dělat iluze, že se nás úvahy o formě členství Ukrajiny v EU netýkají.
