Záchranář Serhij jezdí na Donbas pravidelně, evakuuje lidi z měst a vesnic, k nimž se přiblížily frontové linie. Má sanitku darovanou z Česka a po více než třech letech války stále spoustu nadšení. Z míry jej nevyvede dělostřelecká palba ani dron, dokáže se ale rozčílit, když mu zavolají lidé z frontové linie a chtějí evakuovat – na ruskou stranu. „To se vždycky nadechnu a pak jim řeknu, promiňte, ale řekněte si dobrovolníkům z Ruska,“ říká.
„Donbas rozhodně není místo, které by stálo jednoznačně za vedením v Kyjevě i Ukrajinou, nemůžeme si nic nalhávat,“ pokračuje. Bavíme se v době, kdy se na nejvyšší úrovni rozhoduje o budoucnosti Ukrajiny, a ve hře je i varianta, že země vydá dosud neokupovaná území Doněcké a Luhanské oblasti Rusku. Původní plán Vladimira Putina sice požadoval vydání všech zbytků oblastí, kde se bojuje, tedy i Záporožské a Chersonské, ale nakonec na aljašském summitu nabídl tuto variantu včetně požadavku, že se Ukrajina vzdá vstupu do NATO.
Češi střežící mír na Donbasu? Rýsují se první body bezpečnostních záruk pro Ukrajinu, ale… |
Ukrajinský prezident jakékoli ústupky ostře odmítá. „Nikdy nebudeme obchodovat s naší půdou,“ řekl Volodymyr Zelenskyj krátce po summitu a poté sdělení v podobném duchu mnohokrát zopakoval. Ani Putin se k setkávání moc nemá a jednání se prakticky zastavila. „Peskov zopakoval opakovanou výmluvu Kremlu, že jakékoli kontakty mezi Ruskem a Ukrajinou na nejvyšší úrovni vyžadují rozsáhlou přípravu, ale že vedoucí ruské a ukrajinské vyjednávací skupiny zůstávají v kontaktu,“ píše americký Institut pro studium války (ISW).
S USA podle not Putina
Obě strany si ale nenaplánovaly ani další vzájemné kolo rozhovorů mezi svými vyjednávacími pracovními skupinami. Moskva argumentuje, že vyřešení války vyžaduje „reciprocitu ze strany Kyjeva“, ten opakuje, že se rozhodně nechce bavit dopředu o žádných územních ústupcích. V současné době se sice tyto možné kompromisy v podobě podstoupení území nezdají příliš aktuální, ale je možné, že na ně dojde, když se jednání reálně oživí.
Zrekapitulujme si, co kdo kdy během mírových rozhovorů požadoval. V jejich první fázi, těsně po ruské agresi v roce 2022, šlo především o záruky, že Ukrajina nevstoupí do NATO, což bylo také podle zdrojů z jednání neformálně odsouhlaseno. Teritoriální ústupky by vypadaly zhruba tak, jak se stalo začátkem dubna, když se ruská armáda stáhla z oblastí kolem Kyjeva, Sumy a Charkova.
Ocitne se v těžké situaci. Trump připustil, že Putin možná nechce dohodu |
Rozsah okupovaných území se totiž vyvíjel postupně. Na začátku invaze v roce 2022 se ruským jednotkám podařilo obsadit téměř třetinu Ukrajiny (k 25. březnu 2022 28 procent). V létě 2025 to je jen zhruba 19 procent: většinu Luhanské oblasti, část Doněcké oblasti, koridor přes Záporožskou a Chersonskou oblast, část Donbasu a Krym okupovaný už od roku 2014.
O klidu zbraní se pak nejednalo prakticky až do jara loňského roku. Z ukrajinské strany se hovořilo o požadavcích typu odchodu ruských vojsk z okupovaného Krymu a Donbasu, a když třeba český prezident Petr Pavel nastínil, že dělicí čarou by mohly být stávající frontové linie, byl z toho takřka mezinárodní skandál.
V polovině loňského června představil Vladimir Putin svůj mírový plán, který požadoval odchod ukrajinských vojsk z Donbasu i z Chersonské a Záporožské oblasti, navíc i zrušení mezinárodních sankcí proti Rusku a závazek pro Kyjev nikdy nevstoupit do NATO. Plán označili za nerealistický dokonce i ruští prováleční blogeři, navzdory tomu byl po aljašském summitu Ruskem předestřen a Američany bez mrknutí oka akceptován jako základ možného řešení.
Ruské ústupky si v Bílém domě vysvětlili jako slabost, tvrdí ruský expert |
Jen ho jeho autoři osekali o požadavek odchodu Ukrajiny z Chersonské a Záporožské oblasti, tedy z většiny teritorií, s nimiž Putinův plán původně počítal. Zůstal požadavek vyklidit neokupovanou část Luhanské a Doběcké oblasti. První se týká několika vesnic, druhý už je významnější. Jde o opevněná města Časiv Jar a Pokrovsk, souměstí Kosťantinivka, Družkivka, Slavjansk a Kramatorsk a Dobropilje poněkud stranou.
Ujistit o podpoře
Je něco takového přijatelné? Jde o (za normálních okolností) poměrně hustě osídlené území, které má pro Ukrajinu význam Za prvé morální, protože Časiv Jar brání ukrajinští vojáci už přes dva roky poté, co se tam posunula fronta od Bachmutu. Pokrovsk vzdoruje méně, asi půl roku, ale také statečně.
Další stránka morálního aspektu se týká vnímání lidí doma. Z průzkumů vyplývá, že stále roste podíl těch, kteří jsou ochotní akceptovat teritoriální ústupky v zájmu míru. Podle průzkumů Kyjevského mezinárodního institutu sociologie (KIIS) to bylo ještě loni v říjnu 32, v prosinci 38 a v červnu 43 procent. Bavíme se tu ale o ústupcích bez oficiálního uznání, kde je stále velká část lidí (ale nikoli už většina), 48 procent, proti tomu. Pokud by mělo jít o oficiální odstoupení, je poměr 78 ku 15 (zbytek do sta procent v obou případech neví).
Od věci není ani aspekt obranný, protože souvislá linie zastavěného území by se lépe bránila než opuštěné pole a louky na hranici Doněcké oblasti. I když nejde o nepřekonatelnou věc a lze vybudovat důkladná opevnění i tam, navíc tu nežijí ve vyšších počtech lidé, o to je vše snadnější.
Ve Washingtonu se mluvilo o zárukách pro Ukrajinu. Ty jsou zatím iluzorní a mír je vzdálený |
Vzdát se území také zakazuje politickému vedení ukrajinská Ústava a bylo by nutné ji obejít. To je pro prezidenta problém, mohl by být stíhán za velezradu. Volodymyr Zelenskyj však musí brát v úvahu i schopnost své země ruský tlak vydržet a vůli spojenců pomáhat. Bez toho by totiž mohl ztratit ještě víc, než co by si kompromisem udržel.
Konkrétní debata o podmínkách míru, který jistě bude zahrnovat možné kompromisy, zatím není na pořadu dne. Jenže dřív, nebo později se s ní opět objeví i všechny otázky. Stále přitom platí, že o míru musí rozhodnout sami Ukrajinci a jejich vedení, nelze na ně činit žádný tlak. My v Evropě můžeme jen všeobecnou vůlí pomáhat ujistit napadenou zemi, že v tom nezůstane sama, pokud se rozhodne jakkoliv. A to je důležitější, než se na první pohled zdá.
