Kulyk, v civilu svářeč, zemřel ve věku 39 let 29. srpna 2023 v Serebrjanském lese na východě Ukrajiny v Luhanské oblasti, kde se odehrály nejkrvavější bitvy. Trefila ho minometná střela, identifikace těla pomocí testů DNA trvala měsíce. Poprvé ho pohřbili v únoru 2024 v Kramatorsku.
Případ hrdiny Kulyka není ojedinělý, jak uvádí zmíněný list, čím dál častěji se stává, že pozůstalí po získání povolení od úřadů exhumují těla ze hřbitovů, protože hrozí, že toto území obsadí Rusové. Padlé vojáky pak znovu pohřbí na bezpečném místě daleko od fronty. Důvodem jsou obavy o zničení hrobů v důsledku vojenských operací nebo znesvěcení lidských ostatků, ale také strach, že je pozůstalí nebudou moci v budoucnu navštívit.
Rusko-ukrajinská válka a excelová tabulka v Pekingu. Komu velmoc z východu fandí? |
Na Ukrajině je vzpomínka na padlé hrdiny dominantním aspektem státní politiky a běžného života už od roku 2022. „Od každodenní minuty ticha v 9 hodin ráno, která se po celé zemi dodržuje, až po billboardy s portréty vojáků. Otázkou, co dělat s ostatky vojáků pohřbených ve vesnicích a městech v cestě ruského postupu, se však úřady nezabývaly,“ uvádí Financial Times s tím, že až letos v únoru komise kanceláře prezidenta doporučila zřídit „mechanismus pro znovupohřbení padlých obránců Ukrajiny z území ohrožených okupací“.
V dubnu a květnu 2026 prý byly z hřbitovů v Kramatorsku a ve Slavjansku exhumovány ostatky nejméně čtyř vojáků. „Od konce roku 2025 bylo z obou měst vydáno dalších deset povolení k pohřbu – malý, ale bezprecedentní počet,“ uvádí deník a dodává, že evakuaci civilistů z frontové linie můžeme chápat jako opatření s možností návratu, ale stěhování ostatků padlých z hrobů znamená předzvěst definitivní ztráty. List upozorňuje, že tento jev ruská propaganda už plně využívá.
Historie jasně ukazuje, že když se něco takového děje, znamená to, že dané území je ztracené a že ten, kdo ho obsadí, se nebude chovat civilizovaně a neprojeví úctu k zesnulým. Financial Times uvádí, že exhumace vojáků na hřbitovech jsou vzácné. „Sir Fabian Ware, zakladatel Komise pro válečné hroby Commonwealthu, odmítal navracení těl a věřil, že mrtví by měli být pohřbeni blízko míst, kde padli, důstojníci a vojáci by měli odpočívat vedle sebe v smrti jako v boji,“ cituje deník francouzského historika Antoine Prosta.
Odvolávám, co jsem odvolal… Trumpovo lavírování Ukrajině opět nepomáhá |
Jenže Francie po roce 1962 odvezla svoje mrtvé z Alžírska, Portugalci udělali to samé na konci války v Angole po roce 1975, ale takto postupoval i Izrael, když se stáhl ze Sinajského poloostrova nebo když v roce 2005 vláda přemístila těla ze hřbitova osady Guš Katif v Gaze, aby zabránila jejich znesvěcení. Na druhé straně Argentina ani po 44 letech neodvezla svoje padlé vojáky z Falklandských ostrovů, protože si stále činí nároky na toto území. Maďaři také neexhumovali hřbitovy vojáků ze Sedmihradska, přestože hanobení jejich hrobů v Rumunsku je časté dodnes.
Když část společnosti evakuuje těla ze hřbitovů z míst, která ohrožuje agresor, znamená to, že toto území na dlouhou dobu odepsala. Nedělají to všichni, ani ukrajinská vláda. Ale rodiny, které se rozhodly exhumovat těla svých synů a otců, obětovaly pro tento účel nemalé peníze a podstoupily i nebezpečí, že je trefí ruská kulka či dron, načrtly i temný obrázek o budoucnosti východní části Ukrajiny.
