Kvůli špatnému vedení války? Kvůli sázce na Trumpa, jež zatím moc nepřinesla? Samá voda. Protesty se týkaly ryze domácí záležitosti – nového zákona oslabujícího zápas s korupcí. Což je novinka i signál toho, že Ukrajinci nežijí jen s očima upřenýma na mapu frontové linie.
Oprostit se od ruského vlivu
Ukrajina ztělesňovala – a do značné míry stále ztělesňuje – zemi prolezlou korupcí. To je fakt, se kterým se v rozhovoru mezi čtyřma očima neskrývají ani čeští diplomaté. Je to fakt natolik známý, že ho ve své argumentaci používají i zdejší putinovci. Ve stylu: „A to má na Ukrajině vyhrát korupce? Nebude lepší, když to převezme Rusko?“
Je to argumentace odpudivá. Už proto, že o těchto věcech mají rozhodovat sami Ukrajinci. Či pro ně snad suverenita neplatí? A také proto, že podobně bychom mohli kádrovat i druhou světovou válku. Oběti nacistické okupace dělit na demokratické a nezkorumpované (třeba Francie nebo Československo) a jen falešně demokratické a zkorumpované (řekněme Řecko či Albánie). To jako že ty zkorumpované si to zasloužily?
Po úterku ale vidíme, že i když je korupce na Ukrajině faktem, tak nový zákon, který zápas s ní oslabuje, vyvolal protesty. Ten zákon podřizuje dosud nezávislé Národní protikorupční úřad a Úřad zvláštního prokurátora generálnímu prokurátorovi, tedy osobě jmenované přímo prezidentem.
Zelenskyj otočil. Po kritice slíbil obnovit nezávislost protikorupčních agentur |
Prezident Zelenskyj zákon podepsal a řekl: „Antikorupční infrastruktura bude fungovat. Jen bez ruských vlivů – od toho je třeba vše očistit.“ To je zaklínadlo, které – ve slabší podobě – známe i od nás. Výraz „ruský vliv“ funguje jako axiom, jako něco, co se nemusí dokazovat. Ale to neznamená, že se nemůže použít i účelově. A že to pak mnohé nevybudí k odporu. Toto byl motor protestů na Ukrajině. A i když se Zelenskyj snaží vycouvat, i když v úterý večer slíbil, že obnoví nezávislost protikorupčních agentur, situaci nezklidnil.
Kdy lze obcházet zákon?
Ukrajina je ve válce, v situaci, která automaticky vybízí k obcházení pravidel „zpomalujících akčnost“. Tyto situace zachycoval ve svých esejích novinář a spisovatel George Orwell. Jak v občanské válce ve Španělsku, tak v Británii válčící s nacistickým Německem.
Orwell nebyl fanatik. Vždy dbal na rozlišení a stanovení hranice. V roce 1940 byl v Británii uvězněn Oswald Mosley, britský fašista až nacista. Orwell později napsal, že bylo správné Mosleyho bez soudu internovat. Že kdyby Němci tehdy vpadli do Británie, bylo by správné ho i zastřelit. „Jde-li o otázku národní existence,“ shrnul to Orwell, „žádný stát se nemůže puntičkářsky držet litery zákona.“
Ale Orwell kvitoval i to, že v roce 1943 byl Oswald Mosley propuštěn. Že v době, kdy hrozba německé invaze do Británie pominula, když Mosley byl „jen směšným neúspěšným politikem s křečovými žílami“, přišel ke slovu zákon se vším všudy.
Bude mít Ukrajina svého Orwella? Člověka, který rozezná, kdy je ohrožení národní existence tak velké, aby sneslo i ohýbání zákona? A kdy se pravidla – včetně pravidel boje s korupcí – musí přísně dodržovat?
Protesty ve městech ukázaly, že na to téma lidé slyší. A že na tom do velké míry závisí osud ukrajinské společnosti. Kdyby se natrvalo prosadil argument „ruský vliv“ coby všemocné zaklínadlo pro cokoliv, nevěstilo by to nic dobrého.
