Nejdříve nebylo úplně jasné, co je pravým cílem této ukrajinské operace, ale protože efektivně zasáhla ruskou obranu a dosáhla momentu překvapení, vyvolala mediální pozornost. Dynamika konfliktu se tím proměnila a nyní to není již pouze Ukrajina, která se brání a postupně ztrácí území.
I když síly vyčleněné na tento úder nejsou na poměry tak rozsáhlého konfliktu nijak závratné, pro Rusko nebude jednoduché manévrující Ukrajince z oblasti vytlačit jen s využitím svých záloh a převelených jednotek. Operace tak představuje jeden z významných momentů aktuální fáze konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Poprvé od roku 1945 také nějaká země s využitím pravidelných jednotek napadla Rusko. Slova prezidenta Zelenského, že se válka vrací do země, odkud vzešla, se tím naplnila již nejen symbolicky jako při vzdušných úderech dronů a raket, ale i fakticky pozemní invazí.
Generál Allen pro Lidovky: Jaderná karta je stále ve hře. Putin nenechá trapas u Kurska bez odpovědi |
Je důležité připomenout, že na hodnocení efektivity operace je příliš brzy. Černých scénářů i pro Ukrajinu je řada, přesto je jasné, že pokud chce Ukrajina dovést válku do situace, kdy nebude nucena jen ustupovat a přijmout nevýhodný mír, musí být schopna převzít iniciativu. A to se nyní děje i přesto, že únava z dva a půl roku trvající opotřebovávací války neustále stoupá a lidí ubývá.
Válku to nerozhodne, ale...
Kurská oblast, která nese název podle stejnojmenného 400tisícového města Kursk, má významnou strategickou hodnotu jak pro Ukrajinu, tak pro Rusko. Nachází se zde důležité komunikační a zásobovací trasy. Ukrajinská armáda si je vědoma, že úspěšná operace v této oblasti by mohla narušit schopnost ruských sil pokračovat v bojích na několika úsecích fronty na Ukrajině a přinutit je k obraně vlastního území v západním Rusku. Ukrajinské velení vsadilo na strategii, která kombinuje přímé vojenské útoky s diverzními operacemi, jejichž cílem je vyřadit ruské komunikační a zásobovací trasy, což by mohlo vést k výraznému oslabení ruské vojenské mašinérie.
Přes řeku Sejm na západě oblasti postupně obsazované Ukrajinci byly zničeny tři mosty, což ruskou logistiku negativně ovlivní. Klíčovým prvkem operace je využití technologií, včetně dronů a přesně naváděné munice, která umožňuje zasáhnout cíle s maximální účinností. Záběry zničených ruských kolon připomínají situace ze začátku války a dál oslabují nepřátelské zálohy. To je ale varování i pro Ukrajince, že si musejí hlídat obdobné údery ze strany Rusů. Právě protivzdušná obrana je dosud jednou z jejich největších slabin na frontě i v zázemí.
Proč Putin nespustil protiútok v Kurské oblasti? Důvody jsou minimálně dva |
Ještě ve stručnosti ale znovu připomeňme, že se ukrajinská armáda rozhodla udeřit v oblasti, kde protivník ofenzivu neočekával. Cíl kurské operace přesahuje rámec pouhého dílčího vítězství, které samo o sobě výsledek války stejně nerozhodne, stejně jako stále pokračující ruský postup na Donbase, ale může vést v tom nejoptimističtějším scénáři k získání strategické iniciativy a k tlaku na Rusko, aby bylo nuceno přehodnotit své válečné plány. A to je alespoň částečná výchozí pozice k jednání. Tedy ne diktátu, jak by to dopadlo, kdyby se Ukrajina zhroutila a jen ztrácela území. Situace na Donbasu je kritická, ale kurská operace zároveň ukazuje, že pro Ukrajince bylo důležitější přejít do útoku než posílit namáhanou obranu.
Nejen Hannibal a Napoleon
A tím se dostáváme i k několika historickým příměrům, kdy se nějaká země či říše pod tlakem a původně v defenzivě odhodlala přejít do protiútoku a zaútočit tam, kde to soupeř nečekal. Příkladem z dávné historie může být druhá punská válka, která probíhala v letech 218 až 201 před Kristem.
Ta je známá především díky geniálnímu tažení kartáginského vojevůdce Hannibala, který se svou armádou překvapivě přešel Alpy a způsobil Římu několik těžkých porážek, včetně slavné bitvy u Kann. Hannibalova strategie byla založena na obchvatu a překvapení, které využívalo mobility jeho armády, zejména jízdy a její schopnosti manévrovat. Hannibal tím dostal Řím pod tlak, na hranu porážky. Nakonec však mimo jiné i kvůli intrikám v Kartágu, které nechtělo Hannibala dostatečně podpořit, došlo k obratu.
Tento příklad tak lze otočit na dvě strany, nakonec to totiž byl Řím, který se už nesoustředil na Hannibala v Itálii, ale přenesl válku i s využitím schopností vojevůdce Scipia zpět do Afriky. Končí bitvou u Zamy, kde byl Hannibal, mezitím donucený k návratu, drtivě poražen. Přenést válku na území protivníka v momentě, kdy se bráníte, je vždy spjato s velkým rizikem. Hannibalovi to v této válce přineslo nesmrtelnost a Římu vítězství.
Kurská operace donutila Rusy přesunout 60 tisíc vojáků, řekl Zelenskyj |
Příkladem z napoleonských válek pak může být Napoleonovo napodobení Hannibala při překročení Alp během války druhé koalice v roce 1800. Francie byla v průběhu války pod velkým tlakem, v předchozí válce první koalice postupně získala rozsáhlá území v severní Itálii, ta však byla rychle ztracena po vítězném postupu Rusů a Rakušanů. I když Rusové nakonec koalici opustili a vraceli se zpět, Rakušané s velkou početní převahou zle tísnili francouzské jednotky v Itálii. Napoleon však Rakušany překvapil tím, že jim vpadl do zad se záložní armádou přes Svatobernardský průsmyk.
Obležený a téměř vyhladovělý Janov se mezitím Rakušanům musel vzdát a zdálo se, že ani armáda pod vedením Napoleona nebude schopna situaci zvrátit. I s trochou štěstí však nakonec toto italské tažení rozhodla 14. června 1800 bitva u Marenga, kde byli po dramatickém průběhu Rakušané drtivě poraženi.
Finský David, sovětský Goliáš
Závěrečnou paralelu tentokrát z období druhé světové války může představovat pokračovací válka, která probíhala mezi Finskem a Sovětským svazem od června 1941 do září 1944. Finsko v předchozí zimní válce mezi roky 1939 a 1940 muselo čelit invazi, která ohrožovala samotnou existenci jeho státu. Jeho hrdinský odpor a oběti jsou známé. I tak přišlo o 11 procent své rozlohy.
Když bylo Finsko znovu napadeno v červnu 1941 a Helsinky byly bombardovány, finská armáda se z pragmatických důvodů v roli spojence nacistického Německa připojila k úderu na SSSR se snahou získat zpět svá ztracená území. Již v září 1941 získalo Finsko zpět své válečné ústupky ze zimní války a pokračovalo dále i za původní hranice, posléze se Finové zakopali.
Jak rozvracet Rusko. Cesta, kterou začali Ukrajinci operací u Kursku, bude ještě dlouhá |
Vše vygradovalo až v srpnu 1944, kdy pod tlakem opět museli vyklidit svá původní území, ale útoky mnohem početnějšího protivníka nakonec dokázali Finové zastavit. Takové odhodlání a pružná obrana nakonec dovedly Stalina ke kompromisu a podpisu příměří v září 1944. Finsko přes všechny ústupky zůstalo svobodnou zemí.
Schopnost manévrovat, využívat terénu, překvapit protivníka a přizpůsobit se měnícím podmínkám bojiště jsou klíčové faktory, které mohou ovlivnit výsledek konfliktu. Ukrajinská armáda, která se v kurské operaci snaží o narušení ruské dominance a získání strategických výhod, demonstruje, že i menší armáda, pokud je dobře vedená a využívá efektivní taktiky, může čelit mnohem silnějšímu protivníkovi a dosáhnout úspěchů.
I přes mnohé odlišnosti tehdy a dnes nám historie ukazuje, že vítězství nemusí vždy záviset na počtu vojáků či zbraní, ale často na schopnosti správně využít dané situace a zapojit inovativní strategie.
Autor je historik z Univerzity obrany.
