Něco takového za současné situace nemůže na Ukrajině fungovat. Nyní jsme v úplně jiné situaci, než byla Evropa po druhé světové válce či v padesátých letech minulého století, kdy se povedlo zadržet expanzi Sovětského svazu a udržet mimo jeho kontrolu polovinu Německa. Samozřejmě, v něčem je současnost podobná. Stejně jako tehdy tu máme revizionistickou agresivní mocnost, která chce získat zpět údajně své ztracené území. Kdysi to byl Sovětský svaz.
Rusko může napadnout NATO do roku 2030, varoval šéf německé rozvědky |
Ten se pod vedením Josifa Stalina pokoušel obnovit bývalé ruské impérium. Pohltil tak už před válkou Pobaltí, Besarábii a část Finska, po válce pak Zakarpatskou Rus, část Polska a japonských Kuril. Tlak Sovětského svazu pak pokračoval a to dokonce mimo hranice původního impéria. Stalin vysvětloval svému tehdejšímu ministrovi Vjačeslavu Molotovovi nad mapou světa, tady se mi naše hranice nelíbí, tady a tady… A kam ukázal, tam byl následně problém. SSSR se pokoušel získat část Íránu, tlačil na kontrolu nad Bosporem a Dardanelami, chtěl se podílet na správě Libye jako kolonie odebrané poražené Itálii.
Restaurace sovětského vlivu
Rusko dnes opakuje něco podobného. Moskva se snaží válkou na Ukrajině získat to, co byl údajně podle ruského prezidenta Vladimira Putina odjakživa ruský svět. Tedy Ukrajinu a Bělorusko. Bělorusko ovládá dnes fakticky Moskva prostřednictvím smluv a díky svým tam umístěným jednotkám. Na Ukrajině postupuje vojensky.
Získání Ukrajiny ale není konečný cíl Vladimira Putina. Stačí si připomenout, že Putin označil rozpad Sovětského svazu za nejhorší geopolitickou katastrofu dvacátého století. Či se podívat na návrhy smluv, jejichž uzavření s NATO a Spojenými státy požadoval v zimě 2021, jen několik měsíců před invazí na Ukrajinu, od níž se ho snažil Západ odradit. Putinovi jde o restauraci bývalého sovětského vlivu v celé východní Evropě.
PŘEHLEDNĚ: Co přinesl summit NATO. Kyjev dostal příslib protivzdušné obrany, rozruch vzbudila kritika Číny |
Po druhé světové válce byl tlak Stalina a jeho nástupců směrem na Západ odražen spoluprací nekomunistických zemí a postupným vybudováním NATO a nakonec v padesátých letech i vstupem poraženého Německa do Severoatlantické aliance. Tedy vstupem západního Německa. Formálně šlo sice o vstup celého Německa, ale na východní Německo, které bylo pod správou Sovětského svazu, se bezpečnostní záruky NATO nevztahovaly.
Něco takového by dnes ale nebylo s Ukrajinou možné. Nelze vzít Kyjev do NATO a nechat část ukrajinského území pod ruskou okupací s tím, že se na něj západní bezpečnostní záruky nevztahují. Dokonce nelze zajistit bezpečnost Ukrajiny ani prostřednictvím nějakých smluv o vzájemné vojenské pomoci a obraně, které by se nevztahovaly na východ Ukrajiny. I když to mnozí dnes s odvoláním na německý příklad tvrdí.
Nevstoupit do války s Ruskem
Protože je tu zásadní rozdíl. Po druhé světové válce totiž byl Sovětský svaz katastrofálně vyčerpán a Stalin i jeho pozdější nástupce Nikita Chruščov si to bolestně uvědomovali. SSSR přišel o milion obyvatel, podstatná část země byla zpustošena a v západní části země bojovaly léta bezpečnostní složky s protikomunistickými partyzány. Stalin věděl, že si nemůže dovolit další války, takže když narazil na odpor, ustoupil. Jeho nástupce Nikita Chruščov se choval podobně. S Ruskem je to jiné. Vede válku na Ukrajině a má ambice tam uspět. Ano, ruská ekonomika postupně upadá, výdaje na válku jsou velké, ale je to nesrovnatelné s poválečným vyčerpáním.
Jiná než po druhé světové válce je i situace Západu, který se sice bojí konfrontace s jaderným Ruskem, ale na druhé straně se neobává, že by ho Moskva mohla vojensky porazit. Po konci druhé světové války to bylo jinak. Západ se obával, že Rusko má silnější pozemní armádu, která ho může rozdrtit (což byla pravda), a později že existuje tzv. „mezera“ v jaderných bombardérech a raketách, která dává Sovětům výhodu nad USA a Západem (což byla jen iluze). To vedlo k velkému váhání Západu zasahovat do sovětské sféry vlivu a mimo jiné i k tomu, že nešťastné národy východní Evropy zůstaly bez pomoci pod sovětským jhem. Nyní takové obavy tlak na zachování statu quo nevytvářejí.
Fico v Užhorodu jednal se Šmyhalem. Ukrajinu chce v EU, ale ne v NATO |
Zkrátka neexistuje tu v současné době taková rovnováha hrozeb a vyčerpání, která by dovolovala vytvořit na Ukrajině nové stabilní rozdělení mezi východem a západem. Mnozí politici si to uvědomují a proto odmítají přijetí Ukrajiny do NATO. A odmítají z podobných důvodů i případné bezpečnostní dohody mezi západními zeměmi a Ukrajinou, které by v případě překročení současné frontové linie ruskými vojsky zavazovaly země NATO vstoupit do války s Ruskem.
Nestabilita takového uspořádání by totiž mohla vést buď k větší válce, do které by se zapojily i některé či všechny země NATO, nebo by se sliby dané Ukrajině ukázaly být jen cárem papíru, což by vedlo k dalšímu ruskému postupu, který by se nemusel zastavit u Kyjeva. Členství Ukrajiny v NATO zkrátka momentálně nepřipadá v úvahu a tvrdit, že Ukrajina je něco jako poválečné Německo, je holý a nebezpečný nesmysl.
