Zopakujme si, že součástí každé války je propaganda (boj o to, kdo bude mít lepší a výkonnější propagandu, je stejně zuřivý jako boj o to, kdo bude mít lepší zbraně). Druhé omšelé poznání spočívá v tom, že „první obětí války je pravda“. To se týká i interpretací summitu.
S tím souvisí otázka rolí. Jste-li prezidentem napadené země, je vaše povinnost povzbuzovat a trvat na tom, že územní celistvost bude muset být obnovena. Nejde jen o mezinárodní právo, jde především o to, že na frontě umírají vaši vojáci. Pokud by bojovali za špinavý kompromis, bude se jejich bojové nasazení odvíjet podle toho. Je též logické, že když takhle mluví váš prezident, musí tak mluvit všichni ministři, diplomaté apod.
Docela vážný problém
Tím se dostáváme k otázce, na koho dalšího by se měla „povzbuzovací povinnost“ vztahovat. Skoro to vypadá, že leckdo si myslí, že i na všechny představitele zemí, které Ukrajinu nějak vojensky a materiálně podporují. Dnes si navíc jako tzv. influencer připadá každý druhý. Tedy ještě jinak – část z nich si uvědomuje plnění role, část bez reflexe přirozeně hoří za spravedlivou věc.
Mír už není sprosté slovo. Co přinesl týden jednání o válce na Ukrajině |
Nepíši jen o mnohých komentátorech a editorech střežících linii. Dnes si na sociálních sítích připadá jako influencer každý druhý, každý, kdo má pár desítek sledujících.
Pak jsou tu ale lidé, kteří svou roli chápou jinak.
