Žádost Íránu o ruskou podporu po útoku USA na jeho jaderná zařízení přišla rychle, už druhý den byl šéf íránské diplomacie Abbás Arakčí v Kremlu a setkal se s Vladimirem Putinem. Přivezl dopis nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, ruský vůdce přitom odsoudil útoky Spojených států a Izraele na Írán jako nevyprovokovanou a neospravedlnitelnou agresi. „Měl jsem velmi dobrou schůzku s prezidentem Putinem, během které jsme zevrubně posoudili poslední události,“ řekl pak Arakčí íránským státním médiím.
Rusko a Írán jsou sice dlouholetí spojenci, ochota Kremlu pomáhat Teheránu ale končí tam, kde začíná zájem zachovat nadějně se vyvíjející vztahy s administrativou Donalda Trumpa. Rusko se chce taky za každou cenu vyhnout riziku konfrontace s USA, na kterou není připraveno a tahá za daleko slabší konec provazu.
Trump neví, co se v Íránu děje. Dostal se tak do vleku událostí |
To ale neplatí o ukrajinském bojišti, kde se spojenectví Ruska a Íránu už odráží. Asi nejpříznačnějším symbolem je dron typu šáhid (v překladu mučedník), který nyní už Rusové kompletují sami v závodě ve městě Jelabuga v Tatarstánu. Právě šáhidy jsou jednou z hlavních úderných zbraní Rusů, jsou totiž relativně levné a jednoduché, i když se je snaží jejich konstruktéři neustále vylepšovat.
A zatímco na začátku konfliktu vysílala ruská armáda jen desítky dronů, teď už jejich počet přesahuje 350 za noc. Většinu sice zneškodní protivzdušná obrana a prostředky radioelektronického boje, určitá část ale na zemi dopadá a pustoší zejména civilní objekty. Dá se očekávat, že výroba dronů bude pokračovat, stejně jako jejich vylepšování.
Rakety odkloněny
Pokud Rusko s íránskou pomocí zintenzivní výrobu šáhidů, mohou vlny útoků být ještě početnější, třeba s 600 nebo i 800 střelami, to je množství, které pak je schopné zahltit protivzdušnou obranu a bude mít i odpovídající důsledky na zemi. Přitom lze čekat, že události na Blízkém východě odkloní část vojenské pomoci, včetně té pro protivzdušnou obranu. Už nyní se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského rozhodly USA poslat 20 tisíc protileteckých raket do Izraele místo na Ukrajinu. Přitom další oslabování by mohlo být fatální.
USA dodaly slíbených 20 tisíc raket na Blízký východ místo nám, uvedl Zelenskyj |
Už teď je protivzdušná obrana poměrně děravá a pokud například loni byla schopná pracovat s účinností přes devadesát procent, nyní už některé drony a rakety její síto překonají. Ostřelování je zjevně i jednou z metod psychologického boje, kdy se Putin snaží zdeptat a podlomit ukrajinskou společnost údery na infrastrukturu i přímo na civilisty. Pokud by protivzdušná obrana neměla čím střílet, může nastat ještě horší situace, že se nad ukrajinské území odváží ruská pilotovaná letadla a budou shazovat řízené či obyčejné pumy, tím by se decimování Ukrajiny a jejích obyvatel ještě zintenzivnilo.
Roli může hrát i případný vzestup cen ropy v souvislosti s vývojem konfliktu kolem Íránu, třeba při zablokování Hormuzského průlivu. To by nahrálo do karet Putinovi a ruské ekonomice, pro kterou je ropa signifikantním zdrojem příjmů.
Na rozdíl od Severní Koreje zřejmě Írán nebude posílat pozemní jednotky, nic takového nemá zapotřebí. Rusové také zřejmě nevyslyší prosby Íránu o poskytnutí jaderných zbraní, tak hluboké to spojenectví není. A dokonce i když Moskva rozmístila taktické jaderné střely v Bělorusku, nevzdala se kontroly nad nimi.
Írán má jedno eso v rukávu. Ví, že Trump nemůže odpovědět |
Je tu určitě i otázka, zda se konflikt v Íránu a na Ukrajině nemůže propojit ve válku světového rozsahu. Zatím tu ale žádné společné zájmy na ose Washington – Tel Aviv – NATO proti Moskvě, Teheránu a Pekingu nejsou a například Čína se drží od Blízkého východu úplně stranou. Zdrženlivá je také politika Izraele vůči Ukrajině a také Moskvě, své zájmy má Washington, své například člen NATO Turecko a své evropský pilíř, který se navíc také začal štěpit na zastánce zbrojení a tvrdého postupu vůči Rusku a odpůrce (Slovensko, Maďarsko, Španělsko).
Udrží Evropa jednotu?
Válka na Ukrajině tak zatím zůstává z globálního hlediska izolovanou záležitostí, ačkoli my ji ve východní Evropě vnímáme tak, že se nás bezprostředně dotýká. Pozitivní stránkou je, že ruská agrese vůči Ukrajině zatím nevypadá na to, že by měla mít potenciál přerůst ve světovou válku. Na druhou stranu to ale znamená, že pokud Donald Trump se svým mírovým úsilím neuspěje, může nechat Ukrajinu úplně napospas bez pomoci a soustředit se na priority kolem Blízkého východu a pacifického regionu.
Nehledě na to, že by Ukrajina přišla o podporu strategickými informacemi a protivzdušnými systémy, musela by výpadek nahradit Evropa. Zatím je její jádro – Německo, Francie a některé státy takzvaného východního křídla včetně Česka – ochotné v rámci zachování vlastní bezpečnosti Ukrajinu podporovat. Tato ochota ale není věčná a všude snad kromě bezprostředně ohroženého Pobaltí vidíme nárůst skepse – v Polsku se bouří farmáři, v Česku může po podzimních parlamentních volbách dojít ke změně kurzu podobně jako na Slovensku.
Nejslabší odveta v dějinách? Írán nechtěl naštvat Trumpa, ten sarkasticky děkoval |
Česká opozice včetně ANO otevřeně zpochybňuje požadavky pětiprocentních výdajů na obranu ze strany NATO, skepsi vyjadřuje třeba Španělsko a další země. Proto není vyloučeno ani určité „přeformátování“ NATO či oslabení takzvané „koalice ochotných“ pomáhající Ukrajině.
Do toho jsme svědky signálů ze strany Kremlu, že by si přál nadále jednat. Reálné požadavky ale zůstávají stejně ultimativní jako při minulých kolech vyjednávání, kdy ukrajinská delegace dala jasně najevo, že podmínky jako stažení za administrativní hranice oblastí, kde se válčí, nebo částečné rozpuštění a oslabení ozbrojených sil rozhodně nepřijme.
Zdá se tak, že jde spíš o zástěrku a způsob, jak si Moskva vylepšuje reputaci před světem a přitom prodlužuje válku – její konec je bohužel stále v nedohlednu.
