Autor komentáře dále tvrdí, že cena za to, že by nevypukla válka, by byla nepřijatelně vysoká - státy střední a východní Evropy včetně České republiky by se musely podřídit ruským bezpečnostním požadavkům, ztratily by plnou suverenitu a vlastní zahraniční politiku, možná by se musely i přizpůsobit ruskému ekonomickému systému a Rusko by prý dokonce mělo právo „zasáhnout“, kdykoli by se mu něco nelíbilo.
Turek má s Ukrajinou pravdu. Jen nechce domyslet, kam jeho pravda vede |
Je mi líto, ale tohle mi zní jako velmi nesprávný názor, či spíše pustá demagogie a výraz snahy prezentovat se „správným narativem“. Tenhle temný scénář by sice byl teoreticky představitelný, ale mnohem pravděpodobnější podle mého názoru je, že Rusko by se bývalo spokojilo se včasným odvoláním záměru přijmout Ukrajinu (Gruzii) do NATO a znovunastolením dobrých vztahů Západu s Ruskem.
Existuje přece jasný příklad něčeho velmi podobného – nepřátelství mezi Finskem a Sovětským svazem bylo ukončeno mírovou smlouvou z roku 1948. Finsko se posléze stalo členem EU a postupně se stalo jednou z nejvyspělejších zemí světa těžící z dobrých vztahů s celým světem.
Menší zlo
Pan Hudema se tedy zřejmě domnívá, že Západ se choval správně, když významně přispěl k vyprovokování té války a tím odvrácení čehosi mnohem horšího.
Já docházím k radikálně odlišnému názoru, popsanému detailněji již dříve. Západní politici evidentně vsadili na to, že není potřeba obávat se překročení té ruské „červené čáry“: Pokud snad přece jen dojde k válce, Rusko v ní prohraje, a důsledky této porážky budou pro Západ příznivé. Tu válku tedy považovali za menší zlo. Ukázalo se ovšem, že tento základní předpoklad byl mylný, Rusko vítězí, situace Ukrajiny je ve všech ohledech katastrofální a každým dnem se zhoršuje.
Na vině je rozšiřování NATO. Útoky nejsou vyloženě genocidní, řekl Turek v Kyjevě |
Zdá se, že všichni ti západní představitelé, kteří onu fatální chybu udělali, nenacházejí odvahu si to přiznat. Kdyby to s Ukrajinci mysleli skutečně dobře, zasadili by se o co nejrychlejší zastavení bojů. Jedinou realistickou cestou k tomu je bohužel přijetí dobře známých podmínek vítězící strany. To je podle mého názoru daleko menší zlo než další pokračování téhle války, zabíjení a mrzačení dalších statisíců lidí na obou stranách a devastace ukrajinského zázemí.
Zdá se, že s vysokou pravděpodobností si Rusko ty celé čtyři východní oblasti nakonec stejně vybojuje – hlavně proto, že má daleko větší lidské rezervy. Jistě je možno doufat v nějaký „zázračný“ obrat v té válce (např. Moskvu smete z povrchu zemského zásah velkého meteoritu, nebo tam dojde k převratu a převzetí moci prozápadní opozicí), ale pravděpodobnost něčeho takového se mi jeví daleko menší než to jasné ruské vítězství.
Byl bych moc rád, kdyby k podobným realistickým závěrům co nejdříve dospěli především příslušní západní politici, zařídili se podle nich, a alespoň takto opožděně trochu odčinili svoji trestuhodnou chybu.
To Zelenskyj brzdí mír na Ukrajině, nikoli Putin, vzkázal Trump. Rusko přitakává |
Ideálním konečným výsledkem by podle mého názoru bylo zopakování toho dávného finského příkladu, tedy uzavření zásadní mírové smlouvy, která by přinesla opětovné navázání normálních vztahů Západu a Ukrajiny s Ruskem. Uznávám ale, že to zní obdobně fantasticky jako ten zásah meteoritu…
