Krátce po řediteli CIA Johnu Ratcliffovi jednali opět v Moskvě američtí vyslanci Steven Witkoff a Jared Kushner. A hlavy USA a Ruska si vzápětí volaly, což společně vede k úvahám o tom, zda se obnoví seriózní diplomatické úsilí o skončení krvavé, hodně přes čtyři roky trvající války. Od ní se právě USA stále více odtahují pro jiné vážné geopolitické obtíže a Evropě zase docházejí peníze.
Skončí letos válka na Ukrajině?
Komplikovaná situace USA i Evropy se přenáší do stále tíživějších poměrů Ukrajiny, jež už postrádá nejen finance či vyspělou protiraketovou techniku, nýbrž především a pořád naléhavěji i samotnou živou sílu. Čemuž rozhodně příliš nepomáhají ani četné násilné odvody nebo naprosto zoufalé veřejné úvahy o odvodech žen.
Dnes už i konzervativní západní média postupně připouštějí, co se léta manipulativně označovalo za „prokremelský narativ“: Rusko na bojišti dominuje. Sice zvolna, avšak neustále postupuje. Jeho raketové ataky jsou pořád ničivější, masově nasazuje novou generaci dronů na reaktivní pohon. Také jeho hospodářská situace vyhlíží, vzdor citelným ztrátám, nesrovnatelně lépe než v případě zahraničím dotovaného soupeře.
Trump chce mír na Ukrajině. Zařídí mu ho dva developeři, nebo šéf CIA? |
Ukrajinská republika skutečně narůstajícím způsobem platí za účast ve hře velmocí a letošní zima bude pro ni kritická. Rostoucí nestabilita se též projevuje rozmachem mocenské role místních šovinistů. O ně se pořád více opírá korupcí už proslulá Zelenského klika, přičemž „imunita“ samotného prezidenta vydrží jedině tak dlouho, dokud zůstane svým spojencům a chlebodárcům užitečný coby hlavní tvář (propagandistického) boje proti Ruské federaci.
Vnitroukrajinský vývoj přitom nabývá podoby sociálního experimentu, jež má řadu nepřijatelných, absurdních atributů. Včetně státních pohřbů druhoválečných hrdlořezů a kolaborantů s třetí říší, tedy říší plánující východní Slovany vyhladit či zotročit.
Ostřelování, lov na muže, dezinformace. Jak chce Rusko přinutit Ukrajinu ke kapitulaci |
Zdá se proto dvojnásob nápadným, vyčítají-li potentáti Evropské unie kandidátskému Srbsku, že připomínkou válečného zločince generála Mladiće odmítá tzv. evropské hodnoty. Přitom titíž funkcionáři rádi nastolují diskusi, jak akcelerovat přístupová jednání srbského spolukandidáta – Ukrajiny.
Někdy je až tragikomické, nakolik se v kyjevské politice projevuje ona nenávistná válečná psychóza. Sílící tím víc, jelikož opravdu nikdo realistický dnes nemůže věřit ve vítězství ukrajinských zbraní. Již před několika lety se objevovala videa, kde prosté ukrajinské ženy trhaly knihy Tolstého, Dostojevského či Puškina. Šlo evidentně o důsledek frustrace z napadení i systematické státní indoktrinace. A ta se pořád vyvíjí.
Srbský Žižka a varovné poučení. Jak vedení Srbska kličkovalo kolem Mladićova pohřbu |
Není to přece dlouho, co na oficiální index pronikla též soudobá ruská tvorba pro děti. Schylovalo se k tomu vlastně po delší čas, ale je to stejně neuvěřitelné a hodné připomenutí. Pod sankce se nedávno prezidentským dekretem dostali i tvůrci a distributoři dětského animovaného seriálu Máša a medvěd. Gratulujeme: je jasné, že jestli tohle nezvrátí vývoj války, tak už nic! Nelze než dodat, že Ukrajinská republika si svou orwellovskou politikou bohužel zadělává na ještě nesnesitelnější budoucnost.
