Z tohoto hlediska má pro mne digitální věk vlastně jedinou výhodu – nesrovnatelnou kvalitu obrazu. Jinak si připadám jako v pravěku, v době snad ještě před VHS. Slyším námitku – vždyť máte tolik platforem – Netflix, Voyo a další, tisíce pořadů, filmů, seriálů! Věřte tomu či nevěřte, mne ale naprostá většina jejich produkce nezajímá a kvůli případným jednotlivým výjimkám si je předplácet nebudu. Těch pár svých oblíbených filmů jsem si koupila na DVD. Kromě klasické hudby mne zajímají hlavně dokumenty o historii. Tedy vlastně vzdělávací či popularizační pořady, které by člověk rád měl v knihovně či šuplíku a mohl si je v případě potřeby kdykoli vytáhnout stejně jako tištěnou encyklopedii z knihovny.
Jaké tedy mám možnosti? Mohu si pořad nahrát na set-top-box – jenže po třech měsících mi zmizí. Mohu si ho nahrát přímo z televizoru, ale když si koupím nový, tak ho na něm nepřehraju. Pak jsou tu samozřejmě platformy včetně iVysílání České televize, kde mi ale nikdo nezaručí, že pořad – pokud lze vůbec opakovaně přehrát – nebude dříve či později z nabídky odstraněn. Ale to je přece stejné, jako kdyby si člověk nemohl být jist, že se mu z knihovny v pokoji zničehonic nevypaří užitečná příručka!
Na pevných nosičích, jako jsou DVD, už toho moc nevychází, rozhodně ne historické dokumenty. Proč tedy vzdělávací pořad nesmím mít pro své soukromé účely natrvalo uložený v šuplíku – ať už v tom skutečném v podobě nějakého nosiče, či obrazném, neboli stažený v soukromém počítači? Jistě, krást se nemá, ani duševní vlastnictví, ale nedalo by se naopak argumentovat bráněním přístupu ke vzdělání a k informacím?
Nepochybuji, že v současnosti se lze s patřičnými technickými znalostmi dostat ke všemu – k populárním seriálům či filmovým novinkám paradoxně možná snadněji. Jenže já jsem na tom tak, že když se řekne například torrent, vybavím si slunné Sorrento… Takže – ano, přiznávám, stahuji si historické dokumenty, a to i z produkce České televize, pomocí platforem, které tu zůstaly po Uloz.to.
NEFF: Rekviem za Uložto.cz. Objeví se něco jiného, ale to už si zodpoví jiní |
Zmiňuji své zájmy, ale to, co je pro mne třeba historie, může být pro někoho jiného dokument o přírodě nebo hodně starý film či nějaká jiná rarita. V časech VHS bychom si takový pořad prostě nahráli, a pokud bychom ho někde veřejně nevysílali, nikomu by to nevadilo.
Je mi jasné, že je nutné respektovat autorská práva v digitálním věku. Jenže copak by se nenašlo nějaké legální řešení přijatelné pro všechny strany? Nepochybuji, že spousta lidí by byla ochotna zaplatit, třeba za nějaký televizní tarif, jenž by umožňoval si pořady za nějakých podmínek stáhnout a uložit pro soukromé potřeby. Ten starý dobrý domácí šuplík totiž nenahradí ani „tisíce pořadů“ na Netflixu a spol.
