Google mi vysvětlil, že u Microsoftu je to virtuální AI asistent, něco jako umělá inteligence pro začátečníky. Je mnohem iniciativnější, či spíše vlezlejší než všichni ostatní microsoftí pomocníci dohromady. Aniž ho pozvu, vetře se mi na každou čerstvě otevřenou stránku, na kterou chci něco psát a hned se podbízí svými, ehm, nápady, co mám dělat.
Třeba zrovna teď: Napiš e-mail, který zve rodiče na prodej školního pečiva. Nebo: Napiš článek o 3 aktivitách v Seattlu v červenci. Zahrň veškeré případně nutné vybavení nebo poplatky. Nebo: připrav potenciální itinerář pro třídní sraz z vysoké školy v Londýně. A pod tím, aby té podbízivosti nebyl konec, je vždycky ještě řádek s úslužným: co má Copilot vytvořit?
Hory, které rodí myši. Český parlament sice žádné sdružení básníků není, ale umí to taky |
Divíte se, že jsem Copilotovi upřímně napsal „nic“, v naivní předtuše, že vypadne kamsi do svého virtuálního prostoru a mně zůstane čistá stránka?
Jak já jsem byl naivní! Copilot totiž na mě ve dvou vteřinách vychrlil 695 slov ve třiceti odstavcích. Titulek to mělo „Nic: Fenomén prázdnoty a jeho význam“ a podtitulek pak „Pohled na prázdnotu z různých perspektiv“.
Protože jsem zrovna neměl nic nutného na práci, pustil jsem se do čtení. Fakt těch perspektiv bylo dost: Nic v každodenním životě (to není jen neexistence, ale též prostor k rozjímání či inspiraci), Filozofické pojetí nicoty (víte, že Bůh tvoří „ex nihilo“, tedy z ničeho?), Nic v přírodních vědách (Co bylo před Velkým třeskem?), Nic v umění a literatuře (Beckettova absence děje v Čekání na Godota pokládá otázky o smyslu života), Nic a mystika (v zen-buddhismu je cílem stav šúntája, v němž mizí hranice mezi já a světem), Psychologický význam nicoty (nic jako zdroj úzkosti i tvořivosti), Nic v technologiích a informatice (i absence informace je sdělením), Prázdnota v každodenní zkušenosti (znáte to: „nic se neděje“), Hranice mezi ničím a něčím (může vzniknout něco z ničeho?).
Chtělo by to haruspiky aneb Když je veškerá analýza marná |
Chybělo tam nic v politické perspektivě. Zeptal jsem se na to a vypadlo na mě dokonce 839 slov ve 34 odstavcích. Odpověď na doplňující otázku po nicotnosti české politiky pak měla 581 slov a 27 odstavců.
Nebyly vůbec nanicovaté. Například tenhle: „Veřejná vystoupení českých politiků jsou často plná frází, které znemožňují lidem pochopit skutečný stav věcí. Prázdná rétorika vytváří iluzi aktivity, ale ve výsledku nepřináší řešení. Takový styl komunikace vede k apatii a nedůvěře mezi občany. Předvolební kampaně jsou často založené na obecných slibech, které nejsou konkretizovány ani po volbách. Reakce na otázky novinářů často zůstávají bez konkrétního obsahu.“
A pak se říká, že nic nemá smysl.
