Slovo „inteligence“, odvozené od latinského „intelligere“ – „rozumět, chápat“, zde tak vlastně není příliš na místě, protože při použití současných metod se o žádné skutečné porozumění, které by zahrnovalo pochopení podstaty věci, nejedná (byť jistě nelze vyloučit, že s rozvojem oboru to jednou, třeba již brzo, přestane platit – což je mimochodem scénář, jenž vykazuje i velmi nezanedbatelné stinné stránky). Nebo by slovní spojení popisující takové systémy mělo znít třeba „předstíraná inteligence“. Leč zavedený a široce vžitý termín se již asi nezmění...
V současné době nejpopulárnější – nebo alespoň „nejprofláknutější“ – systémy umělé inteligence jsou ty, jež využívají architekturu velkých jazykových modelů (LLM – Large Language Models) k vytváření konverzačních systémů schopných zodpovídat dotazy a vytvářet texty na zadané téma: příklady jsou ChatGPT, Gemini, Copilot... Takové softwarové nástroje jsou často – bohužel – pokládány přímo za synonymum umělé inteligence, což je opravdu hrubě nepřesné.
Kromě systémů, které se jazyka vůbec netýkají (za mnohé např. práce s obrazovou informací či videem), existují totiž i v samotné oblasti softwaru zpracovávajícího přirozený jazyk další typy aplikací: od modulů hlasového ovládání nejrůznějších technik – Siri, Alexa, Google Assistant u mobilních telefonů a „chytrých“ domácností, ale třeba i pokyny ke stahování okének v automobilu – přes systémy strojového překladu až po nástroje podporující jazykovou správnost textů (tj. schopné vyhledávat pravopisné a gramatické chyby a navrhovat jejich opravy).
O trubcích, vzduchoplavbě a jedné podivnosti němčiny |
Všechny tyto systémy na zpracování přirozeného jazyka se přitom dělí ještě podle jiné dimenze: na pravidlové, tj. takové, jejichž práce se řídí pravidly vytvořenými člověkem, a – zhruba řečeno – na samoučící (někdy také nazývané „statistické“), které se samy na rozsáhlé sadě řešených příkladů naučí, jak mají přistoupit k úloze, před niž jsou postaveny.
Jako historicky první vznikly pravidlové systémy, prostě proto, že odpovídaly představě, že zpracování přirozeného jazyka je potřeba počítač „naučit“ stejným stylem, jako se učíme cizí jazyk: osvojíme si slovíčka, jež následně spojujeme v souladu s gramatickými pravidly. Takový přístup ovšem platil jen do doby, než se do věci vložil jistý Američan jménem Frederick Jelinek – jenž se narodil v roce 1932 na Kladně jako Bedřich Jelínek a po „Vítězném únoru“ v roce 1948 s matkou a sestrou odešel do Spojených států. Tam vystudoval elektrotechniku na Massachusettském technologickém institutu, posléze působil na Harvardově a Cornellově univerzitě, a nakonec paralelně jako profesor na Univerzitě Johnse Hopkinse a jako vedoucí výzkumný pracovník u IBM.
Právě ve Watsonově výzkumném centru IBM dospěl – tehdy již Frederick či zkráceně Fred, nicméně pro blízké české přátele stále Béďa – k poznání, že pravidlové přístupy mají i alternativu, jíž jsou metody založené na statistickém zpracování, kdy se počítač nejprve na velké sadě vyřešených příkladů „naučí“, jak má zpracování jazyka „statisticky průměrně“ vypadat (tj. jak ze zadaného vstupu vygenerovat v průměru nejlepší výstup, počítáno přes tisíce zadání), a takto „naučené“ postupy pak v další fázi aplikuje tak, aby dostal výstupy, jejichž vztah k zadaným vstupům je nejpodobnější analogickým vztahům u příkladů, na nichž se „učil“.
O souvislosti volební kampaně s pečárkou polní |
Tento Jelinkův přístup šel ve své době výrazně proti všeobecnému proudu, ukázal se však jako nesmírně efektivní a Jelinkova koncepce je dnes základem většiny systémů automatického zpracování přirozeného jazyka, jako je strojový překlad nebo právě chatboty (které by – přinejmenším kvůli Jelinkovu původu – měly mít i nějaký opravdu český název: „virtuální asistent“, „konverzační agent“ či „dialogový systém“ tento požadavek tak úplně nesplňují …).
Kladenský rodák a vědec světového formátu, ve skutečně celosvětovém měřítku zakladatel oboru, jehož aplikace denně využívají stamiliony lidí, nikdy nezapomněl na svůj český původ. Po r. 1989 se do Prahy pravidelně vracel a široce spolupracoval s českými vědci, kteří jsou tak i díky němu v tomto oboru na světové špičce (stačí např. připomenout, že od února tohoto roku vede Univerzita Karlova evropský megaprojekt s dlouhým názvem „Otevřené velké jazykové modely pro transparentní umělou inteligenci v Evropě“, jenž sdružuje 20 předních evropských výzkumných institucí, společností a center a jehož cílem je vytvořit síť velkých vícejazyčných jazykových modelů pro komerční, veřejné a průmyslové aplikace v rámci EU).
Ve svém posledním Posledním slově měsíce září 2025 si proto dovoluji připomenout Bedřicha-Fredericka Jelinka – také z toho důvodu, že nás navždy opustil 14. září 2010, tedy před 15 lety, která nejenže uběhla neuvěřitelně rychle, ale především dramaticky potvrdila praktickou využitelnost jeho myšlenek.
Čest památce velkého českého vědce.
