Umělou inteligenci dnes používáme nejčastěji k vyhledávání a vysvětlování nejrůznějších pojmů. Na rozdíl od běžných vyhledavačů však nenabízí pouze prosté informace, ale také jejich interpretaci zasazenou do širšího kontextu, který uživateli umožňuje základní orientaci v dané problematice. V této podobě – jako každodenní pomocník – je AI zřejmě nejméně kontroverzní. Téměř nikomu nebere práci a případné chyby obvykle nemají závažné důsledky.
AI jako lékař-specialista
Mnohem větší význam má však její využití v činnostech, které bychom mohli nazvat profesionálními. V minulosti jsme se patrně mylně domnívali, že lidskou práci nahradí především stroje zbavující nás fyzické dřiny či monotónních manuálních úkonů. K tomu sice skutečně směřujeme – do konce tohoto desetiletí se mají začít masově vyrábět humanoidní roboti, například Optimus od firmy Tesla – avšak mnohem dříve od nás AI převezme práci duševní.
Uherská nobelovská mafie. Maďaři získali v historii desetkrát víc Nobelovek než my |
Dovolím si jednoduchý příklad z medicíny. Před třemi lety seděl v mé kanceláři děkan lékařské fakulty a nechal si vysvětlovat, co vlastně umělá inteligence je a co vše už tehdy dokázal ChatGPT. V té době byly publikovány první studie ukazující, že v medicínských zkouškách dosahuje úrovně průměrného amerického studenta medicíny.
Během tří let se však běžně dostupné aplikace AI dostaly v různých typech medicínských testů na úroveň lékařů-specialistů. Kdokoliv dnes může své AI položit otázku a obdrží odpověď formulovanou srozumitelným jazykem, avšak na vysoké odborné úrovni. Mít takového rádce v mobilním telefonu považuji za jednu z největších revolucí v dějinách lékařství.
Rozumná regulace
Nejjednodušší a zároveň nejčastější reakcí, kterou dnes v mnoha oborech pozorujeme, je odmítání, snaha o regulace či zákazy. Slýcháme, že člověk to či ono udělá lépe, že si nevymýšlí, je zodpovědnější a nedělá zásadní chyby. Tato argumentace však připomíná počátky průmyslové revoluce, kdy stroje údajně braly práci těm, kteří se nedokázali přizpůsobit. Podobné obavy dnes zaznívají od překladatelů, programátorů, právních poradců, designérů či filmařů.
Nobelovou cenou za medicínu byl oceněn výzkum strážců imunitního systému |
Zákazy však rozumnou cestou nejsou. Jedinou racionální strategií je hledání a redefinování vlastního postavení v jednotlivých oborech a následné přizpůsobení. Budeme se muset znovu učit a najít způsoby, jak nám AI může co nejlépe pomáhat.
Tím ovšem nezastírám možné riziko, že by nás jednou autonomní superinteligence mohla nepříjemně překvapit. I proto je namístě hledat takovou míru regulace, která nezpomalí pokrok, ale zároveň zachová lidskou kontrolu a bezpečí.
Jsem přesvědčen, že během příští dekády se pracovní trh zásadně promění. Na dnešní snahy zakazovat používání umělé inteligence ve snaze zachránit jednotlivé profese se budeme brzy dívat s určitou historickou shovívavostí. Nenaslouchejme těmto hlasům ani nyní.
