A je nám vůbec něco do odměn na univerzitě? Na tuhle otázku lze odpovědět poměrně pádně, z šestnáctimiliardového rozpočtu tvoří státní příspěvek 5,6 miliardy. Veřejná kontrola je tedy oprávněná. Také by měli být manažeři placeni trochu v proporcích, vzhledem k výši rozpočtu i například v poměru k odměnám ve státní správě.
Nebo nám chce někdo namluvit, že paní rektorka je topmanažerka, která může příští týden nastoupit do ČEZ či do škodovky a být pro jejich řízení přínosem? Nikoli, paní rektorka a její tým mají naopak manažerské problémy, když se museli rozloučit se rektorčiným poradcem, který byl ve střetu zájmů, tak mu na rozloučenou poslali ještě 527 tisíc korun odměny.
Poradce rektorky Univerzity Karlovy po průšvihu odešel, přesto ho odměnila |
Ještě že nás paní rektorka nepoučuje o tom, jak v grémiu někteří „dřou jako koně“. Tímhle výrazem obhajoval premiér Nečas mimořádně vysokou odměnu pro šéfku svého kabinetu a tato slova po neslavném konci premiérově získala úplně nový význam.
Myslet hlavně na sebe
Šetření policie i forenzní audit, který prověří hospodaření univerzitního vedení, snad udělá jasno. Nicméně paní rektorka se chová a „se“ odměňuje, jako by vedla soukromou univerzitu, která je v první stovce světového žebříčku. Jenže UK není ani soukromá, ani v první stovce. Je to samosprávná organizace, která hospodaří s našimi penězi poněkud lehkomyslně a nám nezbývá než doufat, že to napraví. Pokud se totiž reprezentantům univerzity nebude chtít a ministr školství bude nečinně přihlížet, vůbec nic se nezmění.
Školníci a kuchařky jako druhořadí pracující aneb Proč vláda ztrácí popularitu |
V přístupu vedení univerzity i ministra školství panuje dojemná shoda na tom, že obří odměny pro šéfy jsou v pořádku a naopak nepedagogičtí pracovníci jsou bytosti pod rozlišovací schopností pedagogické šlechty. Ministr hodil školníky a kuchařky přes palubu a donutil samosprávy, aby je platily ze svých rozpočtů, univerzita se velkoryse usnesla, že bude platit uklízečkám minimální mzdu. To je velmi prozíravé, v Praze přeci s minimální mzdou krásně vyjdou. A kdyby si tihle lidé stěžovali, každý správný pravičák je odkáže do patřičných mezí „poučkou“, že se měli lépe učit.
V téhle souvislosti jednoho napadá, že politická i pedagogická elita se skvěle vyučila v nezměrné aroganci a též umění myslet výhradně na sebe. Společenská odpovědnost je v jejich provedení jen fráze hodící se pro oblbování studentů prvních ročníků, věcně se přeci „šlechty“ netýká.
