Reportáž Seznam TV dokonale pracuje s emocemi a vytváří krásně temný obrázek úplně prohnilé země. „Tohle je naprosto zničující realita, kterou tady zažíváme, a spousta lidí se s tím odmítá smířit. Nejsme ovce, které si nechají všechno líbit,“ píše spoluautor reportáže na své facebookové stránce. Prohnilá je policie, která za dva roky „nedokázala to, co zvládli reportéři za půl roku“.
Diagnóza z obrazovky
ŽIVĚ: Otec lže, nejsem pod ‚dozorem‘. Chci být v kontaktu s policií, přišlo novinářům z e-mailové adresy Babiše ml |
Dovoluji si tvrdit: naprostá většina toho, co čteme a co sledujeme, je úplný a zbytečný balast. Barvotiskový obrázek pro větší emoce diváků. Rozebereme-li report na jednotlivé složky, zůstane jedna vážná a jedna tajuplná otázka. Tajuplná zní: Copak Babišovi staršímu nepřišlo divné a nebezpečné, že jistý pan Protopopov bere jeho syna na Ruskem okupovaný Krym? Ta skutečně vážná je však kriminální: Nepokusil se premiér mařit vyšetřování?
Aby nedošlo k mýlce: sledovat vývoj vyšetřování Čapího hnízda, promluvit s jedním z podezřelých, zjistit, proč psal na policii e-mail o únosu, to všechno je ukázková novinářská práce. O tom nebudiž žádné pochyby. Problém je se zpracováním a interpretací.
Máme výpověď Andreje Babiše mladšího, který se zjevně léčí a bere psychofarmaka. Z ní však nevyplývá vůbec nic: může trpět bludy, může mít výpadky paměti, ale také hlavu zcela jasnou a vzpomínky přesné. Diagnostikovat skrze obrazovku samozřejmě nebudeme, ale zkusme se zeptat: Co z jeho výpovědi – bereme-li ji vážně – vyplývá? Jediné, co pozitivně víme, je věta „Otec chtěl, abych zmizel“ (čas reportáže 14:10). Andrej Babiš junior dokonce následně zopakuje nápovědu reportérů „Kvůli Čapímu hnízdu“ (14.12).
Můj syn nikdy neměl české občanství, ve Švýcarsku studoval, uvedl Babiš |
Co si s tím počít? Může to být ze strany premiéra legitimní snaha ochránit nemocného syna, ale stejně tak to může být vykládáno jako pokus o maření vyšetřování. Na tohle by asi měly orgány odpovědět co nejdříve, protože jde o jediné relevantní nové podezření. Z výpovědi i dalších detailů je pak zřejmé, že Andrej Babiš junior má švýcarské občanství, a pokud nebude chtít s českou policií spolupracovat, bude to mít naše justice dost těžké.
Krajně sporné je i tvrzení o únosu, které tolik hýbe politikou i veřejným prostorem. Respektive junior byl ne úplně z vlastní vůle na Ruskem okupovaném Krymu, ale věděl, že jede pryč, a dlouho mu to nevadilo. „Já jsem to nazval únos, i v mailu policii“, ale když Sabina Slonková empaticky doříkává „ale to bylo nedorozumění“, tak Andrej Babiš mladší přikyvuje. Problémem bylo chování pana Protopopova, nikoli to, že byl pod dohledem.
Říká jednoznačně „Já jsem ten telefonát udělal kvůli jedný osobě“ (13.21). Vysvětluje, že v jednu chvíli to takto pro policii popsal, protože Protopopov se o něj nestaral tak, jak si nemocný představoval. „Zneužil toho, že byl můj pečovatel...“ (14.22).
Závěry nechť si udělá každý sám podle toho, zda se někdy o někoho duševně nemocného nebo jenom aktuálně labilního staral.
Z krimu na Krym
Nechal Babiš unést svého syna? Junior to tak nevidí: „Podle mě to nebyl nápad mého táty…“ (13.54). Může jít samozřejmě o zpětnou racionalizaci nebo snahu neškodit otci. Ale spíše se zdá, že prostě AB senior nechal paní lékařku Ditu Protopopovou a jejího manžela, aby se o juniora postarali i přes léto. A Protopopov to udělal po svém: „To byl jeho nápad… (myšleno Protopopův)“ (13.58)
Těžko hledat nějaký motiv, proč by měl být unášen na Krym. Krym je nejspíše důsledkem toho, že Petr Protopopov je původem Rus. Nabízím hypotézu: Protopopov se prostě rozhodl využít situace a podojit miliardáře, takže si udělal výlet na Krym za Babišovy peníze.
Byla to celé s duševní nemocí jen fligna? Sám junior říká, že se stále léčí: „Teďka beru léky tady, mám jiného doktora“ (15:06)... Tedy s nejvyšší pravděpodobností lékaře švýcarského. Obojí silně zpochybňuje tezi o fingovaném duševním onemocnění (nikoli nutně), ale zpochybňuje to jistě hypotézu, že paní lékařka Protopopová si diagnózu vymyslela. (Její lékařské zprávy včera potvrdil i NÚDZ v čele s Cyrilem Höschlem). Respektive by ve spiknutí musel být zapojen ještě švýcarský lékař. Ostatně sám junior nijak nezpochybňuje, že se léčí a potřebuje léčit, ačkoli jinak dává najevo svou kompetenci.
Je to fascinující zážitek. Jedna reportáž, která nepřinesla žádná tvrdá fakta, žádný důkaz, žádný dokument, jen skrytou kamerou natočeného nemocného člověka, vede k tomu, že ústavní špičky řeší osud české vlády. Kdo by nechtěl takovou moc? Kdo by nechtěl být novinářem?
