Jde o bezprecedentní formu nátlaku na spojence a o krok, který by mohl vážně narušit fungování jednotného evropského trhu. Evropská unie proto stojí před volbou: buď se Trumpovi postaví jednotně, nebo si nechá rozložit vlastní ekonomické základy.
Trump o Grónsko stojí dlouhodobě a dává to najevo bez diplomatických oklik. Nejde přitom primárně o obranu Spojených států, surovinové bohatství ani o potenciál pro energeticky úsporná datová centra pracující v arktickém klimatu. Všechny tyto cíle by totiž bylo možné naplnit i bez formálního převzetí území. Dánsko i grónská vláda opakovaně signalizovaly ochotu rozšířit americkou vojenskou přítomnost, umožnit těžbu nerostů i rozvoj infrastruktury.
„Neodvracelo ruskou hrozbu.“ Trump opět kritizoval Dánsko kvůli Grónsku |
Spojené státy se navíc z Grónska po studené válce samy výrazně stáhly a teprve v posledních letech svou přítomnost znovu posilují. A těžba surovin tam zatím pro většinu firem není profitabilní.
Útok na jednotný trh EU
Trumpovi ale evidentně ústupky Dánska a Grónska nestačí. Nechce kompromisní uspořádání ani zvláštní partnerství. Jeho jednání zapadá do širšího obrazu prezidenta, který se vidí jako obnovitel americké moci a který měří úspěch v symbolech, nikoli v dlouhodobé stabilitě. Chce být „rozmnožitelem říše“. Získání nového území by bylo historickým zápisem, který nelze nahradit žádnou dohodou o základnách či surovinách.
Evropa na to musí reagovat nejen kvůli Grónsku a Dánsku, ale především kvůli sobě. Ekonomické hrozby vůči jednotlivým evropským zemím míří na samotné srdce Unie, na jednotný trh. Pokud by Spojené státy skutečně zavedly selektivní cla vůči vybraným evropským zemím, šlo by o přímý útok na jednotný vnitřní trh EU.
Bude válka? Gróňané řeší, zda uprchnout, Dánsko posílá další jednotky |
Ten je založen na volném pohybu zboží bez hraničních kontrol a bez sledování „národního původu“ jednotlivých komponent. Selektivní cla by buď nebylo možné efektivně vymáhat, nebo by vedla k americkému tlaku na zavedení kontrol, certifikátů původu a administrativních bariér uvnitř Unie. Výsledkem by byl faktický rozklad jednotného trhu a vážné poškození evropské ekonomiky.
Právě proto nelze na podobný nátlak přistoupit. Nejde jen o solidaritu s Dánskem ani o principy mezinárodního práva. Jde o elementární hospodářský zájem Evropské unie. Francouzský prezident Emmanuel Macron už proto otevřeně hovoří o využití unijního nástroje proti ekonomickému nátlaku, včetně proticel, omezení investic nebo regulace působení amerických technologických firem v Evropě.
Narušená funkčnost Aliance
Část evropských politiků, včetně české vlády v čele s Andrejem Babišem, doufá, že Trump nakonec ustoupí, jak už se v minulosti stalo. Jenže Trump ustupuje pouze tehdy, když narazí na odpor. Pokud cítí slabost, tlak stupňuje. A jeho vyjádření nenasvědčují tomu, že by mu šlo o kompromisní dohodu.
Bitva o Ramstein. Je moudré obětovat obranný deštník USA za kolonii Dánska? |
Obavy, že tvrdší postoj Unie by mohl rozložit NATO, jak někteří tvrdí, jsou zavádějící. Pokud jeden člen Aliance otevřeně zpochybňuje územní integritu jiného spojence a dává najevo, že se bude řídit výhradně vlastním zájmem bez ohledu na pravidla a může použít i vojenské síly, pak je funkčnost Aliance vážně narušena už dnes. Obětovat kvůli iluzi jednoty NATO evropskou ekonomickou stabilitu by bylo nejen naivní, ale i nebezpečné.
Evropa si musí vybrat, zda chce být geopolitickým aktérem, nebo jen prostorem, kde se odehrávají cizí mocenské hry. Nejde o Grónsko ani o Trumpa, jde o to, zda Evropa pochopí, že kdo dnes nebrání vlastní pravidla a vlastní zájem, zítra už nebude mít co bránit.
