Atmosféra, parodovaná ve filmu z roku 1988, jako by dnes ožívala v Evropě, hlavně na jejím západě. Už nejde o žňové brigády ani o „amerického brouka“ ničícího jednotným zemědělským družstvům úrodu, ale o vážnou věc. O tvrdou hrozbu Donalda Trumpa, že USA si přivlastní Grónsko, ať už cestou dohody (koupě), nebo silou.
Jak se tomu má Evropa bránit? Ta otázka se v praxi jeví jako skoro neřešitelná.
Americká základna v Grónsku slouží už 80 let
Je očividné, že kdyby došlo na vojenský konflikt mezi USA a Dánskem, správcovskou zemí autonomního ostrova, postavit se americké armádě by byl nesmysl. A přijde-li na racionální argumenty, prezident Trump je nevnímá. Třeba ten, že dohody USA s Dánskem fungují už od let 1941 a 1951. Že USA mají vojenskou základnu v Grónsku od roku 1943 (proti Hitlerovi). A kdyby chtěly, mohly by jich tam mít více (jak tomu bylo za studené války).
Co musí Evropa udělat kvůli Grónsku, co kvůli sobě, a co je zřejmě nad Babišovo chápání |
Premiér Babiš řekl, že rakety Orešnik by letěly z Ruska na Bílý dům 26 minut a v 11. minutě by byly právě nad Grónskem, tudíž americké obavy mají smysl. Nicméně už nedodal, že z hlediska protiraketové obrany je fuk, zda základna Pituffik (dříve Thule) leží na území formálně dánském, či americkém.
Ale zkuste to vysvětlit Donaldu Trumpovi.
Kdo je solidární, dostane to „sežrat“
Toto vše je řešitelné, ba již nějak vyřešené. Jinak by americká základna v Grónsku nestála. Jako neřešitelné se jeví spíše otázky rázu politického, psychického či kulturního. Řečeno ve zkratce: v USA sílí nabubřelost a v Evropě sílí atmosféra hesla „Američanům nenaléváme“.
Sílí na politické rovině. Třeba když francouzský prezident Macron otevřeně shání spojence proti Trumpovi. Nebo když italská premiérka Meloniová se nabízí ke zprostředkování mezi EU a USA. Čtete dobře. Itálie, jeden ze zakládajících pilířů EU, chce prostředkovat mezi EU a USA. Nebo když se v Německu ozvaly výzvy k bojkotu mistrovství světa ve fotbale, jež se bude konat v Americe (USA, Kanada, Mexiko).
Trump se konečně dočkal Ceny míru, místo Nobelovy komise ji však dostal od FIFA |
Ty výzvy nevycházejí z vlády, ale ani od nějakých okrajových radikálů či extremistů. Vycházejí – pro případ, že USA Grónsko skutečně anektují – od níže profilovaných politiků vládních stran (křesťanských a sociálních demokratů). A podle průzkumu agentury INSA s nimi souzní skoro polovina (47 procent) německých občanů. Inu, „Američanům nenaléváme“.
Je nezbytné zdůraznit, že z drtivé části si za to vše může sám Trump. Třeba když evropským zemím, jež teď symbolicky poslaly do Grónska pár vojáků, hrozí zvýšením cel (od 1. února). Z toho pak v Evropě, hlavně na západě Evropy, posiluje pocit, který není vycucaný z prstu a sděluje zhruba toto.
Z Moskvy zaznívá vyhrůžka, že bude-li Evropa nadále solidární s Ukrajinou, za rok či za dva bude cílem pro atomovou bombu. Neřekl to ústavní činitel, „jen“ Sergej Karaganov, bývalý Putinův poradce, ale zní to vážně. Nebo ne?
Vymazat Evropu z mapy. Poradce Kremlu chce jaderný útok do dvou let |
Z Washingtonu zaznívá vyhrůžka, že bude-li Evropa nadále solidární s Grónskem (Dánskem), dostane to „sežrat“ v podobě vysokých cel, v případě nezbytí možná i silou.
Co všechno z USA budeme bojkotovat?
Tyto pocity – sílící dojem, že s Washingtonem a Moskvou je to jako prašť jako uhoď – pak přikrmují nápady typu bojkotu fotbalového šampionátu. Bojkoty sportovních monstrakcí, typicky olympijských her, už tu byly, ale v reakci na něco, co se už stalo. Třeba bojkot OH v Moskvě (1980) v reakci na sovětskou invazi do Afghánistánu v prosinci 1979. Jenže teď se zvažuje bojkot fotbalového mistrovství „jen“ v reakci na hrozbu a Trumpovu nabubřelost. To je novinka.
Ano, Trump působí jako klinický psychopat. Tvrdí třeba, že když nedostal Nobelovu cenu za mír, není už mírem zavázán. Ale co bude v této spirále akcí a reakcí následovat? Vyhlásí EU protiamerické sankce po vzoru protiruských? Bude bojkotovat americké výrobky, suroviny včetně energetických a služby? Třeba technologické firmy z branže IT nebo AI?
Nedali jste mi Nobelovku, nemusím myslet na mír, napsal Trump premiérovi Norska |
Ano, to vše lze v jisté atmosféře vyhlásit. Ale tím by Evropa doložila především toto. Je velmi dobrá v roli morálního majáku, ale nedokáže ji prosadit v praxi. Nemá na to moc a sílu. Sama si oškliví doby, kdy tu sílu měla, tedy doby kolonialismu a „břemene bílého muže“. Ledaže by to zkusila znovu s tou asi čtvrtinou populace, která ještě připouští, že by šla bránit vlast.
