V tomto duchu se projevil i teď, když na tiskovce v Bílém domě vysvětloval své kroky vůči Koreji. Nechá sice proběhnout tradiční vojenské cvičení Američanů v Jižní Koreji, ale ta další utlumí, omezí, ba možná zruší.
Důvod? Trump chce být zadobře s Kim Čong-unem, vůdcem i dědičným panovníkem totalitní Severní Koreje. Tak nějak to odpovídá logice muže, který chce zbavit svět konfliktů a válek. Dobře ví, že spojenectví USA s Jižní Koreou nic nezlomí, ani jeho případné urážky. Zato problém jaderné Severní Koreje se táhne už léta a může působit jako neblahá inspirace – třeba pro Írán.
Proto se Trump chová ke Kimovi podlézavě, aby ten problém nějak zahladil. Dělá to od svého prvního mandátu. Osobně se setkal s Kimem třikrát, aniž by to přineslo výsledek. Může to něco přinést teď? Velké peníze by na to nevsadil nikdo, ale jisté nahlédnutí do hlavy a duše Donalda Trumpa to nabízí.
Mohli bychom mít větší pochopení. Uvažujte o tom
Příznačný je už způsob, jak Trump útlum manévrů oznámil. Na svou sociální síť napsal, že pro svůj „velmi dobrý vztah“ s Kimem „není spokojen s pravidelnými vojenskými cvičeními s Jižní Koreou“. A na veřejných setkáních s novináři Kimovi vysloveně lichotí. „Já ho chápu, on chápe mě.“ Nebo: „Kim Čong-un se ke mně vždy choval s velkým respektem.“ Toto bude klíčová věta.
S Kim Čong-unem se navzájem chápeme, prohlásil Trump |
Zároveň je vidět, jak Trump lehce dehonestuje Jižní Koreu a její lídry. V neděli si postěžoval, že Soul nepomohl Americe s válkou proti Íránu. A pak před novináři dodal: „Nedávno jsem se zeptal jihokorejského prezidenta, zda by se k nám chtěl připojit v denuklearizaci Íránu, a on řekl: Ne, děkuji.“
Odkud to známe? No jistě, z loňského i letošního roku, když Trump stále víc tlačil na NATO, hlavně na jeho evropský pilíř. Samozřejmě, že k tomu měl důvody, neboť evropské příspěvky klesly nehorázně nízko. Ale drsnější byl psychický tlak.
Chce si Evropa uchovat americký bezpečnostní deštník? Tak ať se k Trumpovi chová lépe, s respektem. Ať předá pod jeho kontrolu Grónsko. Ať se zúčastní války proti Íránu, ač ji o ní Trump předem neinformoval. Teď se zdá, že podobně to Trump zkouší i na Jižní Koreu. A to svým již dobře známým vyděračským způsobem.
Vůdce totalitní KLDR chválí a předchází si ho. Lídra Jižní Koreje kritizuje u novinářů, jako by mu dával nůž na krk. Ve stylu: „Kdybyste byli vůči nám vstřícnější, měli bychom pro vás větší pochopení. Uvažujte o tom.“
Dost lidí tyto projevy připisuje Trumpovu charakteru, duševnímu rozpoložení, někteří mluví přímo o diagnóze. Jenže může za tím být i jistá logika. Nechme teď stranou, zda je to logika vedoucí k úspěchu.
Jak se toho zbavit? Hlavně rychle
Člověk nemusí být kovaný analytik s diplomem z Harvardu, aby ho napadlo toto. Největším kamenem na Trumpově krku je teď válka s Íránem, chcete-li válka v Perském zálivu, chcete-li válka v zablokované Hormuzské úžině.
Tento už půl roku zatuhlý konflikt produkuje různé Trumpovi nepříjemné tlaky. Jsou to tlaky, které jeho republikány poškozují před americkými voliči (“Nedokáže tu válku ukončit ani do kongresových voleb?“), před vojáky i spojenci (mnozí izraelští velitelé jsou „zděšeni tím, jak úspěšně Írán odstrašuje USA“) i před třetím světem, chcete-li globálním Jihem.
Když to vše dáte dohromady a přidáte Trumpovo podlézání Kimovi, napadají vás různé věci. Například. Nechce Trump na svém vztahu ke Koreji cosi naznačit Íránu?
Po Íránu přišla řada na další zemi. Trump se chce věnovat Severní Koreji |
Například to, že se „sympaťáky“, s těmi, kteří jsou schopni mu projevit náležitý respekt, se může snadno a docela výhodně dohodnout? Nechce lichocením Kimovi a kritikou Jižní Koreje naznačit špičkám v Teheránu cosi ve smyslu: „Projevte vůči mně taky respekt a vyděláme na tom oba?“
Když neochrání spojence, zkusí to sami
Dost možná že Trump chce naznačit něco takového. Ale pak musí narazit na dvě věci, které ve své sebestřednosti pomíjí.
Za prvé. Severní Korea už je jaderným státem. A veškerá vstřícnost, ba podlézavost vůči ní se odvíjí právě od faktu, že KLDR je jaderným státem. Naproti tomu Íránu chce Trump dosažení statusu jaderného státu upřít. Zde žádná vstřícnost či podlézavost nepomůže. Lídři v Teheránu by museli být úplně hloupí, což nejsou, aby neviděli, že mají před sebou další motiv pro vývoj jaderné zbraně. Vědí, že když toho dosáhnou, vstřícnost a podlézavost se dostaví sama. Tak jako v případě KLDR.
Jak se Kim stal králem. Si, Putin i Trump se o něj ucházejí, Írán mu závidí jaderné zbraně |
Za druhé. Trumpova sebestřednost jde tak daleko, že se neohlíží na tradiční spojence Ameriky v Evropě, na Dálném východě i v arabském světě. Teď Trump pohrozil Ománu, že bude-li se mu stavět do cesty (rozuměj: bude-li sám jednat s Íránem), tak tu zemi prostě vybombarduje.
Myslí to vážně? To jde racionalita úplně stranou. Trump se pustil do války s Íránem, s nikým to nekonzultoval a pak nedokázal ochránit své spojence (Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Omán, Kuvajt, Katar, Bahrajn) před odvetnou palbou Íránu. A pak se diví, že Omán sám jedná s Íránem, že Saúdská Arábie s Tureckem a Pákistánem zakládají „muslimské NATO“?
I člověk odmítající apokalyptický pohled na svět má problém najít tu světlo na konci tunelu.
