Harvardský profesor mluví jako Trump. Je třeba se stáhnout z Asie i Evropy, radí

Safespace   5:00
Moderní konvenční zbraně umožňují zasáhnout na daleko větší vzdálenosti než dřív. Je to výhoda nejen amerických ozbrojených sil, ale i jejích soupeřů. Také proto jsou dnes zranitelné například americké jednotky, které jsou rozmístěny v celém jihovýchodním Pacifiku podél čínských břehů, a je nutné je přesunout.
ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Defense Minitry/Zuma Press/Profimedia.cz

V časopise Foreign Affairs vyšla zajímavá esej bezpečnostního analytika Stephena P. Rosena s názvem „Lepší cesta, jak bránit Ameriku“. Její základní postulát je následující: stará bezpečnostní strategie, kterou Spojené státy uvedly v život po konci druhé světové války, přestává platit.

V padesátých letech se Bílý dům rozhodl pro masivní předsunutou přítomnost na potenciálním bojišti – v Evropě a jihovýchodní Asii. Takový krok tehdy dával smysl. Při tehdejší úrovni konvenčních zbraní neexistoval jiný způsob, jak v případě útoku na významná ekonomická centra – Japonsko a západní Evropu – včas zakročit a zabránit jejich pádu do rukou Sovětů. Dalším stupněm eskalace byla pouze jaderná válka, se kterou ale Washington počítal pouze jako s hypotetickou možností na odstrašení protivníka, nikoli jako reálnou strategií.

Nové letouny F-47 pro boj s Čínou. Trump slavnostně ohlásil miliardovou zakázku

Zranitelné jednotky

Jenže doba se změnila. Díky high-tech revoluci devadesátých let je dnes možné konvenčními zbraněmi zasáhnout na daleko delší vzdálenosti. Díky satelitnímu navádění balistických a hypersonických raket se akční dosah konvenční války zvýšil o stovky až tisíce kilometrů. To má implikace pro obranu i útok.

Spojené státy jsou schopny udeřit na mnohem větší vzdálenost, jejich hlavní soupeři jsou ale na tom zrovna tak. Zejména obrovský průlom, který udělala Čína na poli dalekonosných střel, Pekingu umožňuje, aby v Pacifiku udeřil na delší vzdálenost než USA – a v případě velkého konfliktu mohl ohrozit i vlastní americkou pevninu.

Ne, Trump není Nixon. Nechápe, co dělá a jaké to bude mít následky

Tahle nová situace má dalekosáhlé důsledky pro nutnost obrany vlastních USA, ale zejména pro početné americké jednotky, které jsou rozmístěny v celém jihovýchodním Pacifiku podél čínských břehů – v Japonsku, Jižní Koreji, na Filipínách a tak dále. Tyto jednotky jsou teď tak zranitelné, že je potřeba je částečně stáhnout zpátky do Ameriky, částečně rozptýlit po více základnách – aby netvořily tak snadné cíle v případě raketového útoku.

Totéž platí i pro Evropu, kde nebude do budoucna udržitelná významná přítomnost ve starých baštách západní Evropy, jako je Německo a Itálie. Ty americké jednotky, které v Evropě zbydou, se musí rozptýlit po řídce obydlených oblastech, ideálně ve Finsku či baltských zemích. Rosen ale nikoho nenechává na pochybách, že drtivá většina amerických vojáků bude muset opustit Evropu i Asii a připravovat se na obranu USA na domácí půdě.

Evropa by se bez USA prý mohla obejít relativně rychle. Chybí hlavně jedna moderní schopnost

Když jsou nejmodernější systémy k ničemu

Zní to jako Trump z Harvardu? Ne náhodou. Skepse k NATO a americkým závazkům v jihovýchodním Pacifiku je v Americe ve skutečnosti mnohem rozšířenější, než by se mohlo zdát. Už to zdaleka není jen pravé křídlo Republikánské strany, které velí stopku „nekonečným válkám“ a celkové snižování americké přítomnosti ve světě.

Rosen si sice na rozdíl od Trumpa odpouští nepřátelskou rétoriku a netvrdí, že spojenci Ameriku v podstatě jen využívají k tomu, aby na ní vydělávali – výsledek je ale stejný. Američtí vojáci poputují domů a obrana Evropy a Asie bude primárně na Evropanech a Asiatech. USA jim budou maximálně zdálky jistit záda. A aby toho nebylo málo – je potřeba zvýšit americkou kontrolu nad dalšími strategickými oblastmi západní polokoule. Které to podle Rosena jsou? Kanada a Grónsko – mezi jinými.

Britové nejsou tak naivní jako Trump, shodli se historikové. Rusům nevěří od doby, kdy nedodrželi slovo

Potenciální háček Rosenova uvažování je nabíledni. High-tech válčení je sice skutečně neuvěřitelně mocný nástroj, zároveň je ale zrovna tak křehký. Stačí jeden úspěšný kybernetický útok (nebo přeříznutý podmořský kabel) a celá důmyslná struktura obranné strategie se zhroutí. Rakety nemá co navádět, drony nemají jak předat informace do velína, ponorky bez cíle křižují oceán. Válčí se pak po staru – „poslepu“, jak se říkalo na bojišti 19. století, když jednotce chyběly informace o nepříteli. A v tu chvíli bude Američanům k ničemu, že mají na svém kontinentu nejmodernější systém mezikontinentálních raket.

Jak praví staré úsloví – a válka na Ukrajině opět potvrdila – kam nevkročí noha pěšáka, tam je stále nepřítel. Američané by tuhle starou pravdu mohli v budoucnu znovu objevit na své konto.

Vstoupit do diskuse (30 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.