Skutečná platební neschopnost by mohla být pro zemi katastrofická, řekl Dimon. „Čím více se k ní budete blížit, tím větší bude panika v podobě volatility na akciových trzích a otřesů na trhu státních dluhopisů.“ Tolik Dimonova temná vize.
Faktem zatím zůstává, že americký veřejný dluh představuje bezmála 121 procent hrubého domácího produktu. Před pandemií covidu to bylo téměř 106, před velkou finanční krizí necelých 62 a před 11. zářím 2001 54 procent HDP. Každá světodějná událost se promítne do amerického dluhu, a to málokdy příznivě. V devadesátých letech se hovořilo o „mírové dividendě“, kdy americký dluh díky pádu sovětského bloku poklesl o deset procentních bodů. Ach, kde jsou ty časy?
Otázka státního bankrotu
Nabízí se otázka, jak se s existencí dluhu vypořádat. Ještě na začátku roku 2025 se zdálo, že se otvírá zajímavá možnost v podobě Department of Government Efficiency (DOGE). Jenže uplynulo pár měsíců a vypadá to, že tento orgán prosazovaný Elonem Muskem nesplní očekávání. Na svém webu se chlubí úsporou 180 miliard dolarů.
Trumpův „velký krásný“ zákon zvýší dluh Ameriky o biliony, tvrdí analýza![]() |
Vypadá to jako velká částka, jde ale o necelých 2,6 procenta z odhadovaných federálních výdajů na tento rok. V přepočtu na HDP by šlo asi o 0,6 procenta – aby mohl být problém dluhu vyřešen, bylo by zapotřebí úspor o dva desítkové řády vyšších. To nezní příliš realisticky.
Pohlédneme-li do historie, najdeme několik základních přístupů, jak státy řešily neúnosné dluhy. Platební neschopnost, lidově řečeno státní bankrot, je varianta, které se každý snaží vyhnout. I v jazyce: moderní doba přinesla eufemismy jako „credit event“ (kreditní událost) nebo „haircut“ (sestřih). V roce 2012 majitelé řeckých státních dluhopisů byli nuceni se smířit s tím, že přijdou až o 53,5 procenta jejich hodnoty. Veřejnosti bylo vysvětleno, že nejde o státní bankrot, nýbrž pouze o „sestřih“, a že Řecko je zachráněno.
Je pravda, že pro zadluženou zemi může platební neschopnost znamenat vysvobození z obtížně řešitelné situace. Německo bylo zachráněno na Londýnské konferenci roku 1953, neboť díky velkorysosti západních spojenců získalo odpuštění asi 80 procent hodnoty svých zahraničních dluhů. (Německé domácí dluhy již byly zrušeny měnovou reformou v roce 1948.) Díky tomu se mohl uskutečnit „Wirtschaftswunder“, hospodářský zázrak. Vítězům druhé světové války však nikdo dluhy neodpustil. Jak se s nimi vypořádaly vítězné mocnosti?
Od Ameriky po Sovětský svaz
USA začínaly s dluhem srovnatelným s dneškem (v poměru k HDP). Řešení? To nejlepší: americká ekonomika z dluhů vyrostla. Hospodářství rostlo rychleji než dluh, takže až do sedmdesátých let relativní zadlužení postupně klesalo. Co víc si lze přát?
Mnohem hůře se dluhem vypořádali Britové. Jejich zadlužení se pohybovalo kolem 250 procent HDP. Vláda zvýšila daně až do konfiskativních hodnot: v padesátých letech bylo prakticky nemožné legálně vydělat více než zhruba šest tisíc liber ročně. To se promítlo do výkonnosti britského průmyslu. Není náhodou, že britské automobilky skončily podobně jako české v rukou Němců nebo jiných zahraničních investorů. Teprve Margaret Thatcherová nastolila „mírové“ hodnoty daňových sazeb!
Daňové škrty a úlevy prošly o jediný hlas. Trump si doma připsal velké vítězství![]() |
Francouzi byli zadluženi podobně jako Britové. Zvolili však cestu splácení dluhu inflací. Francouzský index spotřebitelských cen vzrostl v letech 1945 až 1965 téměř desetinásobně. S ještě větší vervou se do tisku peněz pustili Italové. Lira získala nechvalnou pověst jako slabá měna, ale na druhé straně se Itálii podařilo v osmdesátých letech hospodářsky dohnat a předehnat Británii (byť pouze dočasně). A mimochodem, i Británii postihla v sedmdesátých letech vysoká inflace, neboť vysoké daně nestačily.
Sovětský svaz neměl funkční kapitálový trh, navzdory tomu emitoval domácí dluhopisy. Při nedostatku hotovosti jimi platil část válečných mezd. V roce 1947 Moskva zorganizovala měnovou reformu, během níž tyto dluhopisy ztratily hodnotu, nový rubl byl vyměněn za starý v poměru jedna ku deseti s limitem tři tisíce nových rublů. A abychom nezapomněli, Sovětský svaz rovněž nesplatil USA většinu dluhu z programu válečných dodávek Lend & Lease.
„Kreditní událost“ nehrozí
A jak to bude nyní s americkým dluhem? Stále existuje možnost z něho vyrůst. Možná ani DOGE ještě neřekl poslední slovo. Nepopulární možnost zvýšit daně je také otevřena. A kromě toho, stále je tu inflace, která nepozorovaně, ale o to trvaleji ujídá z hodnoty dluhopisů, nejen federálních. V nejbližší době tedy americká „kreditní událost“ nehrozí.
Mimochodem, Jamie Dimon varuje před platební neschopností již od roku 2021. Naštěstí pro banku JP Morgan Chase je mnohem lepší manažer než prognostik. Na škále ledový klid = 0 až panika = 10 lze nyní zaujmout pozici mezi trojkou a pětkou.