Existovaly sice pochyby, zda Trump loď používá pouze jako velmi pokročilý vydírací nástroj, nebo zda ji skutečně hodlá použít. Avšak tuto otázku šéf Bílého domu velmi pregnantně zodpověděl krátce po Novém roce, kdy došlo k Madurovu bleskovému zadržení. Ford od té doby právem funguje jako strašák na diktátory. Když se někde svými 90 letouny F-18 a helikoptérami Sea Hawk objeví, nikdo si před ním nemůže být jistý.
Zaútočí nějakým způsobem nakonec USA na Írán?
To je také velmi jasný vzkaz, který Trump vyslal směrem k Íránu, když v pátek 13. února oznámil přesun Forda na Blízký východ. Cílem je očividně nátlak na režim ajatolláhů, který je ochoten se za jistých podmínek zbavit svého jaderného programu a vyřešit tak dlouhodobou bolavou patu americké bezpečnostní politiky. Jako protislužbu Teherán požaduje úlevu od amerických sankcí.
Co mu má v tomto rozhodování pomoct, je přítomnost přes tři fotbalová hřiště dlouhé letadlové lodě, jakož i další „letadlovky“ USS Abraham Lincoln, torpédoborců kotvících v Hormuzském zálivu, či amerických stíhaček F-15 v Jordánsku, které by mohly odrazit potenciální odvetné akce Teheránu směrem k Izraeli. Pokud bude Washington chtít zaútočit, má toho v regionu víc než dost.
Daleko k izolacionismu
Znamená to tedy vojenskou konfrontaci, nebo diplomacii? Šalamounská odpověď praví: možná, že obojí. Jak slavně věřil klasik bezpečnostní strategie Carl von Clausewitz, válka je jen pokračování politiky jinými prostředky. Už jen pouhá hrozba Trumpovy „Armady“ – prezidentem snad cíleně pojmenované po vzoru loďstva Filipa II., jež v roce 1588 ohrožovalo břehy Anglie – bude rozhodně dobrým argumentem pro všechny umírněné elementy uvnitř teheránského režimu, které se chtějí s Američany dohodnout. V opačném případě nelze útočnou akci USA vyloučit.
Trump už si dvakrát vyzkoušel, že podobné operace umí, a dokonce je schopen z nich čerpat značný politický kapitál. Loni v červnu se mu útokem na íránská jaderná zařízení povedlo restaurovat své zahraničněpolitické renomé, které značně utrpělo neúspěšným vyjednáváním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o míru na Ukrajině. V případě Venezuely zase Trump zjistil, že v případě rychlé a čisté akce (rozuměj takové, při které neumírají Američané) jeho vojenským intervencím zatleskají i údajně izolacionističtí republikáni.
Největší letadlová loď světa mění kurz. Z Karibiku do napjatého regionu |
Nehrajme si na futurology a nepredikujme, co se stane. Je už ale jasné, že Trump hodlá využívat svou váhu všude po světě včetně Blízkého východu. Jde mu přitom primárně nikoli o podporu íránské opozice – jak před měsícem trochu naivně doufali někteří pozorovatelé –, nýbrž o americkou bezpečnost a geopolitické zájmy v regionu. V zásadě tak vidíme zosobnění „Ameriky na prvním místě“ v praxi. A chápeme také, že do izolacionistického ostrova, který se uzavřel světu na svém kontinentu, má tato Amerika opravdu hodně daleko.
