Podle některých zdrojů dokonce Rusko vyslalo atomovou ponorku na ochranu lodi, nicméně ta se proti americkému komandu neukázala být úplně efektivní. Suše – Američané si udělali, co chtěli a na Rusy vůbec nekoukali.
USA obsadily naháněný tanker. Rusko marně vyslalo ponorku, mluví o pirátství |
Z Ruska zaznívaly hlasy, že by země měla situace využít a vyměnit si s USA sféry vlivu, Venezuelu za volnou ruku na Ukrajině. Idea vychází z ruské představy multipolarity, prosazované už od období druhé poloviny devadesátých let, kdy je svět rozdělen na několik regionů s tím, že na klid v nich dohlíží regionální velmoc.
Jenže taková výměna má dosti podstatný problém, protože jsou pro její uskutečnění nutní dva. Donald Trump se přitom ani nějak netají tím, že on se necítí být ve své politice limitován ničím a nikým. Pokud by měl zájem na nějakých sférách vlivu, pro amerického prezidenta by bylo nejspíš nejjednodušší se prostě z jednání stáhnout, jak už ostatně i naznačoval. V současné době ale v jednáních stále zůstává a Rusku hrozí sankcemi za jeho, velmi mírně řečeno, vlažný přístup k jednáním. Rozhodně to nepůsobí tak, že by čekal na ruské povolení, aby mohl promlouvat do dění v zemích bývalého Sovětského svazu.
„Američané vycítili naši slabost.“ Rusové koušou zabavení tankeru v Atlantiku |
Akce Maduro a útok na Kyjev
Ještě o něco bolestnější pro Moskvu, alespoň z hlediska veřejných vyjádření, bylo srovnání amerického útoku proti Madurovi a ruského útoku na Kyjev v únoru 2022. Američané svoji akci zvládli během několika hodin, zatímco Rusové v prvním útoku selhali. Nic moc nezmohou ani prohlášení Ramzana Kadyrova, že oni by to zvládli lépe, či tvrzení o tom, že Vladimir Putin o všem dobře věděl a že tedy vlastně o nějakou potupu nešlo.
„Donroeova doktrína“ posílí dělení světa podle Číny, ta může Venezuelu obětovat |
Faktem zůstalo, že ruské i čínské systémy zůstaly proti americkým zbraním bezbranné. Rusové a jejich televizní propaganda se dlouho holedbali tím, že oni jsou schopni Madura ochránit, ale reálně nedokázali vůbec nic. Takový vývoj musel udělat dojem na kupce ruských zbraní. Nešlo totiž o první důkaz, něco podobného se stalo už v minulém roce při izraelském útoku na Írán.
Aby toho nebylo málo, ruské pozice jsou povážlivě oslabené i událostmi v Íránu. Rusko se současným režimem spolupracovalo a spolupracuje. Vyměňují si zkušenosti z obcházení sankcí či výroby bezpilotních letadel, další programy je možné jen tušit.
Současné protesty v Íránu jsou pochopitelně pro Rusko nepříjemné i z geopolitického hlediska. Nahrazení režimu ajatolláhů režimem prozápadním, který nebude s Ruskem spolupracovat, by jen dále podtrhlo ruský ústup z pozic. A že v Rusku za vším uvidí ruku USA a Izraele, o tom není vůbec sporu. Rusko dlouhodobě jakékoli protesty proti sobě nakloněným vládám vnímá z pozice realistické teorie mezinárodních vztahů jako řízené vnější mocí, bylo by velkým překvapením, pokud by se nyní stalo jinak.
Íránský režim během dnů či týdnů padne, je přesvědčený Merz |
A opět, Donald Trump se nechal slyšet, že pokud íránský režim proti protestujícím zasáhne silou, může čekat odvetu ze strany Spojených států. Rusko přitom nemá, jak by takovému útoku zabránilo.
Změna mocenské rovnováhy
Americké akce mohou mít implikace i v případě rusko-ukrajinského konfliktu. Útokem na ruského spojence dal Donald Trump najevo převahu amerických zbraní. Navíc se několikrát, pro sebe až netypicky konzistentně, vyjádřil negativně na adresu Ruska a jeho prezidenta, do médií prosakují zprávy o tom, že USA chystají další sankce vůči ruské ropě.
Není samozřejmě jasné, nakolik došlo ze strany amerického prezidenta k prozření, že jej Vladimir Putin jen „tahá za ponožku“, a nakolik se jedná o momentální změnu taktiky v jednáních. Ale že jde o zvýšení tlaku na Rusko, aby začalo konečně o míru skutečně jednat, a ne jen protahovat diskuse, je více než patrné. Oproti předchozím hrozbám je zde navíc právě ona demonstrace síly se zlověstným dodatkem, že Venezuela nemusí být poslední.
„Zesměšňování mírové věci“. Američané zkritizovali Rusko za použití orešniku |
Americká akce ve Venezuele tak proměnila mocenskou rovnováhu, byť pro hlubší analýzu bude ještě nutné sledovat další vývoj. Nicméně už nyní je jasné, že Američané předvedli daleko větší efektivitu, než o kterou se předtím pokusili Rusové.
Ukázali tak i limity vnímání multipolárního světa, kde by Rusko mohlo hrát stejnou roli, jakou hrají USA, jen ve své části světa. Prozatím se jedná spíše o svět s jedním dominantním hráčem a několika regionálními, kteří mohou dělat jen to, co jim hegemon dovolí. Pro Moskvu je to nepříjemné zjištění a lze jen čekat, jak na něj bude reagovat.
