Nemajetková újma otců-trubců trápí ústavní soudce víc než nezájem o potomky

Komentář   5:00
Z ženské emancipace těží především muži, zejména v rodinném právu. Ukázkou budiž verdikt Ústavního soudu, který se zastal otce, který uplatňoval nárok na odškodné za nemajetkovou újmu ze smrti dcery, které neplatil ani alimenty.
Ústavní soud (ilustrační snímek)

Ústavní soud (ilustrační snímek) | foto: Radim Strachoň, MAFRA

Celkem očekávatelně a na první pohled přirozeně dvě soudní instance odmítly požadavek pána, který se domáhal po viníkovi dopravní nehody odškodného jeden milion korun za nemajetkovou újmu. Lidově řečeno, za to, že zabil jeho dceru, od něj chce milion korun.

Vyškovský i odvolací brněnský soud pánovy nároky odmítly s tím, že sedm let na dceru neplatil výživné a dluží nebožce 74 tisíc na alimentech. Tenhle argument se jeví dost neprůstřelně. Pokud neplatím na dítě ani směšně nízké alimenty, nemohu u soudu tvrdit, že s potomkem mám hezký vztah.

Že se rodí málo dětí? Mírněme paniku, v jistém smyslu dobrá zpráva

Nota bene, mám-li s potomkem hezký vztah, nemohu u soudu tvrdit, že jsem se několik let nedověděl o tom, že mám platit zvýšené alimenty. Takový otrlý hamoun nemá s dítětem hezký vztah, v lepším případě je vyčůraný manipulátor, který potomkovi odmítá poslat výživné, v horším obyčejný lhář.

Shovívavost k neplatičům

Jenže touha tohoto mimořádného otce po milionové kompenzaci byla tak velká, že se obrátil na Ústavní soud. Ten mu dal překvapivě za pravdu, prý nelze spojovat placení výživného s kvalitou vztahu mezi rodičem a dítětem. „Úvahy ohledně řádnosti plnění vyživovací povinnosti nejsou ve vztahu k otázkám, ke kterým se soudy v trestním řízení vyjadřovaly, relevantní.

Výše nároku nemá být v podobných řízeních odměnou za řádné plnění rodičovských povinností, ale musí zásadně odrážet pouze hloubku ztráty, kterou rodič utrpěl,“ praví se v nálezu. Je to podobná logika jako z toho vousatého vtipu, kdy se vrah rodičů domáhá u soudu soucitu, protože je sirotek.

Stát posílá vymahače na neplatiče alimentů, ve výživném se chystají změny

To, že pán neplnil své povinnosti vůči dceři, neznamená, že se nemůže domáhat újmy za její smrt. Tento soudní přístup ostře kontrastuje s tím, jak se stát staví k matkám a jejich povinnostem vůči potomstvu.

Při zjištění jakýchkoli abnormálností ve výchově potomků se matka setkává s orgánem sociálně právní ochrany dětí, který mluví úplně do všeho, nakonec může být dítě matce, se kterou stát není spokojen, i odebráno. Samozřejmě na základě soudního rozhodnutí. Zatímco otec-trubec se u soudu domůže i vynucené návštěvy, výživné platit nemusí, když prokáže dostatečnou vytrvalost.

Stát se k neplatičům staví dost shovívavě. Tuto asymetrii v podobě péče o potomstvo stát nepřímo podporuje a nyní ji hodlá ve zvláštních případech i „odměňovat“. Muži, kteří o rodinu nemají zájem, sázejí především na to, že se o děti stará v drtivé většině případů matka a že to bude dělat bez ohledu na to, zda jí bude přiznáno výživné pořádné, nebo jen směšné a též bez ohledu na to, zda nějaké vůbec dostane. Ve všech případech stát velice striktně dohlíží na to, zda matka o dítě řádně pečuje.

Rozdílný metr

Hodně velkou otázkou je, zda by se Ústavní soud podobně zastal matky, kdyby se ve sporu role prohodily. Jestli by se k otázce postavil stejně, tedy tvrdil, že je irelevantní, zda se matka o dítě starala, hlavní je, že s dítětem měla vztah.

Český stát nenávidí pozůstalé, s gustem některé pošle do vězení

Myslíte, že někdy nějaký ústavní soudce do odůvodnění napíše, že je lhostejné, že matka dítěti způsobila třeba avitaminózu nebo přispěla k jeho vývojovému zaostávání, deprivaci či poruše příjmu potravy, protože nejdůležitější je její újma? Sakra, i ten nejhorší rodič světa má ke svým dětem vztah a ony k němu, to je biologicky dáno. Avšak jestli z toho budou tuzemské soudy vycházet, zejména na základě tvrzení těch rodičů, kteří budou žádat odškodné za újmu na dětech, o které nejevili moc velký zájem, jsme v pekle.

Kontrolní otázka: Proč by měly mít mladé ženy potomstvo, když se dnes již polovina dětí rodí mimo manželství a tedy jim kyne kromě rodičovského úvazku, který trvá až pětadvacet let, ještě velmi nejistá finanční budoucnost, pokud jde o podporu ze strany otce?

A to nepočítáme celkové výdaje na potomka a životní komfort matky samoživitelky. Kdyby někdo káral matky „do foroty“, že si mají odpovědně vybírat partnery, bude mít možná trochu pravdu, ale především by se měl zlobit na stát. Ten uplatňuje vůči otcům a matkám rozdílný metr. Proč by měly ženy chtít rodit děti „tomuto státu“, když se o ně musejí starat bez řádné podpory? Vždyť si mohou také jen hedonisticky a bezstarostně užívat, stejně jako muži.

Vstoupit do diskuse (69 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.