Jistou novinkou bylo rýpnutí soudce zpravodaje Jiřího Přibáně do hnutí ANO. To si sice stěžovalo, že mu jako reprezentantu opozice nebyl dán náležitý prostor, nicméně počátkem února 2024 v rámci rozpravy o zákonu se nechal na plénu šéf ANO Andrej Babiš slyšet: „Hlásím, že Alenka mě pověřila obstruovat, takže budu mluvit dlouho.“
Souhlasíte s obstrukcemi ve sněmovně?
Jistě, obstrukce je výsostným právem opozice, to Ústavní soud nikdy nezpochybnil, nicméně měla by být, alespoň soudě podle téhle výtky, vedena ve věcnějším duchu. Nechť opozice tepe chyby většiny, ať si stěžuje, ať předčítá svá alternativní řešení, ale neměla by se uchylovat, obrazně řečeno, k předčítání telefonního seznamu. Mluvit k věci je zajisté těžší než plácat cokoli, jelikož jsem poslanec s přednostním právem a mohu tak činit kdykoli, nicméně nelze se po plytkých a nesmyslných projevech dožadovat práva na obstrukci.
Obrazně řečeno – Ústavní soud odmítl opozici zajistit nárok na předčítání kompletního telefonního seznamu, vláda ji prostě někde u písmen P, Q či R může utnout.
Bagatelizace vlastního projevu
Dalším rozměrem sporu je faktor kašpaření. Lze pochopit některé metapoznámky řečníka Babiše, nicméně jestli sám mluvčí bagatelizuje smysl svého projevu, je těžké předstírat, že mu jde takříkajíc o všechno a že čelí nesnesitelné šikaně vládní většiny. Navíc zpětné stížnosti u soudu lze prostým citováním dotyčného poměrně věrohodně smést. Nárok na podobná vystoupení neexistuje, buď budeme z rozpravy dělat kabaret, nebo se přít o nějaké myšlenky.
Zkrátka Alenka a Andrej by si podobné poznámky měli pro příště odpustit, tedy alespoň pokud si na danou proceduru budou chtít stěžovat u konstitučního tribunálu.
Cítím zklamání, hodnotí Schillerová verdikt Ústavního soudu o důchodové reformě |
Samozřejmě není vyloučeno, že by se mohl najít vtipný řečník, který sice s humorem, ale naprosto seriózně podrobí vládní většinu kritice, aniž by bylo možno jeho závěry bagatelizovat. Ovšem takový člověk se nenachází ani v okruhu několika kilometrů od obou parlamentních komor. Skoro to vypadá, že poslanci a senátory se z nějakého podivného důvodu stávají škrholové, kteří se nedokážou vyjádřit na úrovni a to ani písemně.
Jen na okraj se sluší zaznamenat triumfalistickou tiskovou zprávu ODS s titulkem: „Ústavní soud potvrdil platnost důchodové reformy, opozice místo řešení zvolila cestu destrukce a neoprávněných žalob“. V ODS se domnívají, že úkolem opozice je souhlasit s genialitou jejich nápadů a moc neotravovat. Podání stížnosti k Ústavnímu soudu pak vnímají jako něco velmi nežádoucího. No hlavně jestli si ODS tenhle odmítavý postoj podrží, i když bude v opozici. Nebo si myslí, že bude „demokraticky“ vládnout navěky?
