Děkuji za jeden z mála rozumných komentářů v LN, se kterým se naprosto ztotožňuji.

Nevím, zda pan profesor získal vzdělání v Moskvě, ale to, že obhajuje neobhajitelné, je na zamyšlení, zda vůbec může něčím obohatit veřejnou diskuzi. Dovolím si jen doplnit jeden argument, proč je problém "přibližování" NATO k hranicím Ruska zástupným. Putin jasně deklaroval, že rozpad SSSR byla obrovská chyba a touží po jeho obnově. Pokud by dobyl Ukrajinu v třídenní operaci, tak jsem přesvědčen, že dnes už by Rusko obsadilo Moldavsko a zřejmě dobývalo Gruzii....

Moc žerete tu ruskou propagandu pro domácí publikum. Kdyby chtěli ovládnout Gruzii, udělali by to v roce 2008, kdy byla gruzínská armáda na kolenou a mohli postupovat na Tbilisi.

Hořejší se rozešel s realitou už dávno. Neví ani proč vlastně Putin bojuje a je odolný proti všem argumentům. Pro zajímavost, co napsal před vypuknutím války v roce 2022:

„V posledních několika letech se už stalo poněkud únavnou tradicí, že Ukrajina a její západní podporovatelé nejméně jednou za rok ohlašují, že během několika týdnů ‚s velkou pravděpodobností‘ dojde k ruskému vojenskému útoku na Ukrajinu... Nynější obavy některých propagandistů, že Rusko by chtělo nastolit (dokonce násilím) nějaké loutkové režimy v dřívějších státech Varšavské smlouvy, mi připadají naprosto absurdní. Považuji je jen za strašáka, který nás má co nejvíce připoutat k americkému ‚ochránci‘ a jeho zájmům. Věřím prohlášením ruských představitelů, že se nechystají k válce s Ukrajinou.“

Takže je ten člověk úplně mimo, nebo kope za rusáky.

Je to jednoduché, buď je nějaká země (Ukrajina) suverénní a má možnost sama se rozhodnout, do jakých uskupení vstoupí (pokud ji tam přijmou). Nemusí se ptát nikoho jiného.

A nebo je to vazalská země jiného státu a rozhoduje se o ní tam (v Moskvě).

Nic mezi tím neexistuje.

Argument vstupu Ukrajiny do NATO je naprosto zástupný a je to zjevné z toho, že zaprvé Rusko již s NATO sousedilo (Pobaltí), zadruhé NATO se rozšířilo o Finsko a Rusko s ním má mnohem delší hranici nyní.

Zkuste být méně rezolutní a nedívat se na svět tak černobíle.

Každá země, i suverénní a svobodná, musí brát ohled i na názory a stanoviska sousední země, zejména, je - li sousední země nebezpečná velmoc.

Od toho je diplomacie, jednání...čím nebezpečnější je soused, tím intenzivnější diplomatické vazby musí ven slabší udržovat (jinak dopadne jak Ukrajina).

.

Zkuste mi odpovědět:

Co myslíte, že by dělaly USA, pokud by Mexiko, jako suverénní a svobodný stát, začalo intenzivně jednat s RF o vytvoření vojenské aliance.

.

Fakt věříte tomu, že by to USA nechaly být, protože "nám do toho nic není, Mexiko je suverénní stát, nemůžeme jim do toho kecat."?

Pane Hudemo, díky za článek a za uvedení těch páně profesorových smyšlenek a dezinformací na pravou míru.

Holt i profesor může být mimoň.

Zajímavé, že před volbama jste nám cpali přesný opak, protože to tak říkal nemajitel...

Sekce Názory obsahuje články, které reprezentují názor novináře, nikoli redakce.

- Hudema - čistě prozápadní

- Zvěřina - hlavně kritizovat vládu (minulou a zřejmě i současnou) + Piráty kdykoli

- Kulidakis - dezinfo scéna za mě

Je to těžký: Putin to dlouhodobě a konzistentně opakuje. Putin se podle toho i chová. Přesto je západ plný myslitelů předstírajících, že se to neděje. Asi je tu nějaká epidemie problémů s ušima.

Jak já závidím lidem jako je autor článku, kteří na rozdíl od nás ostatních, kteří nechápeme vůbec nic, chápou naprosto všechno. Naštěstí je jich dost, kteří nám to hned rádi vysvětlí a natlučou do hlav pětikilovým kladivem.

ach jó, Hudema

Text podle mého míří vedle v jednom podstatném bodě: implicitně pracuje s představou, že „správný“ mezinárodní vztah je takový, v němž se jeden aktér nenechá druhým nijak ovlivňovat. To je ale logický omyl. Vzájemný vliv a ochota ke kompromisům nejsou slabostí, ale nutnou podmínkou jakýchkoli stabilních a přátelských vztahů – mezi lidmi i mezi státy. Vztah, v němž jeden aktér trvá na tom, že nebude nikdy a v ničem ovlivněn druhým, a zároveň očekává, že druhý jeho zájmy bude respektovat, není partnerství, ale jednostranný diktát. Absenci vzájemného vlivu a absence kompromisů lze proto rozumně chápat jako definici nepřátelství, nikoli suverenity.

Jakou ochotu ke kompromisům Rusko prokázalo?