Děkuji za mimořádnou příležitost říci na dnešním slavnostním vzpomínkovém setkání několik slov, i když téma, které jste zvolili – připomenutí událostí v Turecku před osmi lety (neúspěšný pokus o vojenský převrat – pozn. red.), není pro Středoevropana vůbec snadné. Není snadné hlavně proto, že žijeme v době, kdy je v dnešní Evropě stále obtížnější svobodně vyjádřit nemainstreamové a politicky nekorektní názory.
Považuji se za přítele Turecka, i když nejsem žádný expert na Turecko ani jeho autentický znalec. Byl jsem tam pouze na několika formálních státních návštěvách a opakovaně jako řečník na nejrůznějších konferencích. Nikdy jsem v Turecku nebyl jako turista. Nikdy jsem tam nebyl více než dva tři dny. Neznám turecký venkov, neznám pláže v Antalyi a neměl jsem příležitost podívat se na Ararat ze západu čili tak, jak se na něj dívají sami Turci.
