Moškovič není ani zdaleka první, jehož majetek je ruským státem pod rouškou zákonnosti vyvlastňován. Stačí si připomenout případy Michaila Chodorkovského či Vladimira Jevtušenkova, pokud budeme brát nejbohatší z Rusů. Nicméně za jejich případy stál, podle všeho, Igor Sečin, který měl zájem o jejich aktiva, zatímco u Moškoviče takový zájem není. Což ale vůbec neznamená, že v případě údajného kriminálního případu nejsou namístě pochyby.
Ruský režim chce, aby Rusové nevěřili ničemu, jen ve svoji jednotu, vysvětluje rusista Glanc |
Moškovič přitom není žádný zpupný miliardář financující opozici, naopak je na sankčním seznamu Evropské unie. Po začátku války a hrozbách, že firmy, které budou registrované v zahraničí, budou považovány za zahraniční agenty, přesunul poslušně svoje aktiva do Ruska. Jeho firma byla navíc prohlášena za strategickou, což kromě jiného znamená omezení možnosti vlastnictví zahraničním subjektem.
Přesto mu přesun do Ruska nijak nepomohl, a byl obviněn z podvodu ve zvláště velkém rozměru, tedy nad jednu miliardu rublů. V současnosti se tak nachází ve vazbě, když soud odmítl návrh jeho advokátů na propuštění na kauci ve výši miliardy rublů. Podle prokuratury by se mohl pokusit uprchnout do zahraničí či ovlivňovat svědky.
Státu peníze, nové elitě majetek
Případ má hned několik rozměrů. Po ruské agresi vůči Ukrajině s tím, jak se ztenčují zdroje pro vedení války, začala v Rusku zesilovat vlna nacionalizací (znárodňování), kdy vyvlastnění podlehly například výrobce těstovin Makfa či Čeljabinský elektromagnetický závod. Nejnověji se mluví o letišti Domodědovo. Oficiálním důvodem přitom byla snaha napravit zločiny z minulosti, často dávné.
Případy pak vypadaly tak, že prokuratura přišla k podnikateli s tím, že jeho majetek byl získán během privatizace protiprávně, a tedy bude vyvlastněn. Ani případné promlčení nepomohlo, protože se velmi kreativně jeho lhůta počítala nikoli od samotného „činu“, ale od doby, kdy prokuratura začala případ vyšetřovat. Nacionalizace také mohla postihnout firmy, které byly získány či zapleteny do korupčního jednání, což nicméně v ruském prostředí lze aplikovat na každého. Nicméně doposud byly do těchto zhruba dvou set případů zahrnovány spíše menší firmy, než je ta Moškovičova.
Ruské znárodňování. Díky válce ztratil šéf Kremlu Putin zábrany, které dosud měl |
Paradoxně, ruku v ruce s nacionalizací má jít i zdánlivě opačný proces, tedy privatizace. Nicméně o paradoxní jednání jde jen zdánlivě. Pro to, aby stát mohl privatizovat, musí nejdříve nějaký majetek vlastnit. To se sice nezdá být velkým problémem, vzhledem k podílu státních firem na ruském hospodářství, ale ty jsou ovládány lidmi, kteří málokdy chtějí cokoli ze „svého“ majetku pustit.
Předchozí nacionalizace tak následoval prodej majetku lidem, kteří jsou tak či onak se státní mocí spřízněni. Situace představovala svéráznou formu win-win pro zúčastněné strany, pochopitelně kromě původního vlastníka. Stát získal peníze, „nová elita“ majetek. Ruský stát nemá v současné době peněz nazbyt, a tak se mohou další hodit. Na druhou stranu, i stamiliardy, které by podle odhadů měla privatizace přinést, jsou spíše drobné v porovnání s celkovými výdaji ve výši 43 bilionů rublů.
Aby nepřekážel
Zajímavé je ještě to, že ve firmě, o kterou v případu údajného podvodu šlo (Sluneční produkty), měl kdysi podíl také Vjačeslav Volodin, současný předseda ruské Státní dumy. Ten jej nicméně v roce 2007 prodal podle svých slov za 200 milionů dolarů, i když odhadovaná cena podílu činila 350 milionů rublů. Současně s tím ale může jít i o zájem klanu Patruševových, tedy poradce Vladimira Putina Nikolaje a vicepremiéra zodpovědného za zemědělství a také syna Nikolaje, tedy Dmitrije Patruševa, ovládnout další firmu ze zemědělského sektoru. Rozdíl mezi soukromým a státním přitom v ruském systému není důležitý, protože podstatné je, kdo firmu kontroluje, nikoli kdo ji vlastní.
V Rusku sranda skončila, na smích dohlíží Kreml. Potížisty čeká konec kariéry, bití a soud |
Nejdůležitější na celém případu je ale fakt, že nikdo příliš nevěří oficiální verzi, podle které Moškovič podvedl jiného podnikatele jménem Vladislav Burov, a proto je nyní ve vazbě. Daleko nejpopulárnější verzí je ta, že stát chce ve skutečnosti Moškovičovu firmu vyvlastnit a ve vězení je prostě proto, aby procesu nebránil. Velikost majetku, který je nyní znárodňován, musí znejisťovat i další podnikatele, protože prakticky nikdo, zvláště pokud vlastní podnik z kategorie „strategických“, není před nacionalizací v bezpečí.
Nejde pochopitelně o jedinou verzi, protože mezi Burovem a Moškovičem probíhaly neustálé spory, kdy se vzájemně žalovali o miliardy rublů. Zainteresovanost Vjačeslava Volodina či Nikolaje Patruševa by pak mohla i ukazovat na další ze série soubojů jednotlivých klik v ruských vládnoucích vrstvách. Nejméně pravděpodobným důvodem pak zůstává ten oficiální, tedy že jde o kriminální případ nemající nic společného jak s nacionalizací, tak s bojem jednotlivých klik o moc a peníze.
