Vyjádření velkého vědce ukazuje atmosféru, která po konci druhé světové války zavládla ve světě. Zatímco vítězové sčítali zisky (především SSSR a USA), poražení zoufali (Itálie, Německo a státy, které se k nim přidaly), konec přinesly až dvě jaderné bomby svržené na Japonsko. Při návštěvě Hirošimy dodnes běhá mráz po zádech. Před 80 lety kapitulace Japonska 2. září znamenala definitivní konec vražedného běsnění.
Jaderný holocaust
V důsledku procentové dohody mezi vůdci Sovětského svazu a Velké Británie Stalinem a Churchillem (autorem byl Churchill a šlo i o další části světa) byl rozdělen především východ a jih starého kontinentu, který dal dvěma světovým válkám zrod. Barevnou pastelkou na kus papíru se narýsoval vývoj dvou znepřátelených bloků, jejichž hlavní mocnosti brzy získaly vzájemnou možnost vymazat civilizaci, jak ji známe, z povrchu zemského.
Kompletní jaderná triáda znamená schopnost udeřit atomovými zbraněmi ze vzduchu, země i vody. Smyslem je zajistit, že vždy bude čas na útok vůči protivníkovi, který svým prvním útokem nebude moci vymazat jadernou kapacitu nepřítele. Tato doktrína zvaná vzájemně zaručené zničení se v angličtině zkracuje písmeny MAD, což znamená v překladu šílenství.
Řev tanků, ticho o Ukrajině a zívající chlapec za Putinem. Just z oslav v Moskvě |
Vlády USA i SSSR včetně nástupnické Ruské federace dokázaly zatím vést zástupné války, aniž by se dostaly do přímého konfliktu, a vždy hrozbu jaderné války zažehnaly. Až do devadesátých let 20. století žili lidé ve strachu, že jednou bude příze osudu lidstva přetržena jaderným holocaustem (v původním významu řeckého slova přeložitelného coby úplné zničení žárem či ohněm – spálení).
Po krátkém oddechu devadesátých let jsme o 80 let dále a bývalí spojenci v bitvě s mocnostmi Osy jsou zase rozdělení do bloků (pokud se někdy rozdělení smazalo). Zatímco všichni doufají, že jaderné mocnosti prvního řádu, USA a Ruská federace, udrží nadále na uzdě jaderné arzenály, boje vzplály mezi jadernými mocnostmi druhého řádu – Indií a Pákistánem.
Hrozba střetu se týká i Blízkého východu, kde sice nepřiznaně, ale v obecném přesvědčení, má jaderné zbraně minimálně stát Izrael. O přikrytí jaderným deštníkem zbytku Evropské unie (v níž není celá Evropa) mluvila Francie. O situaci na Korejském poloostrově nemluvě. Osmdesát let od konce druhé světové války žijeme v atmosféře strachu, která se může přetavit v masovou hysterii a volání po zničení „těch druhých“.
Naděje a šance
Patřičnou úvahou ve jménu civilizace by pro chování nikoli politiků myslících většinou na krátkodobý zisk a maximálně k dalším volbám, ale státníků, by mělo být ponaučení, že kolektivní vina je nepřijatelná, diplomacie znamená mluvit především s těmi, s nimiž si dané státy nerozumějí, aby se alespoň zkusilo najít kompromisní východisko, a válka je selhání, hnus a žádná romantická událost.
Ostuda pro Slovensko a plivanec na spojence, reaguje opozice na Fica v Moskvě |
Podle průzkumu agentury YouGov žije v obavách z další světové války, tentokrát jaderné, většina obyvatel zemí na západ od bývalé železné opony. Není to první ani poslední takový průzkum. Je čas se nadechnout, rozhlédnout a začít si vážit toho, co máme. Je zde ale naděje a pozitivum.
V České republice byli 2,5 roku dehonestováni nejen pacifisté, ale všichni ti, kteří říkali a chtěli diskutovat o ošklivých slovech, jako je „mír“, „vyjednávání“ či „kompromis“. Teď žijeme v době, kdy i vláda Petra Fialy říká to, za co opozici dříve kritizovala, a naprostá většina osob veřejně činných už tak také mluví. Naděje a šance, že se namísto římského boha krvavé a hrozné války Marse budeme klanět raději bohům míru a hojnosti, stále existuje.
Říká se, že není možné porazit to, co není vidět a není hmatatelné. Strach z poslední války v moderních dějinách je ale natolik hmatatelný, že porazit jde minimálně nadějí a požadavkem vůči politikům, aby se chovali státnicky. Namísto anachronismů a absurdního srovnávání dějinných událostí z doby před a po existenci jaderných zbraní bude nejlepší se soustředit na budoucnost.
Mrtvým a jejich pozůstalým je jedno, na čí straně stáli. Pieta za desítky milionů zesnulých a nespočet zraněných, za dobu, kdy se Evropa dvěma světovými válkami sama zlikvidovala coby hlavní aktér světového dění a předala žezlo na východ a západ, dává šancí nahlédnout, co nám hrozí, například prostřednictvím britského filmu Threads (Vlákna).
Putinův projev a přehlídka síly. Oslavám v Moskvě přihlížel Si, přijel i Fico |
Promítal se v osmdesátých letech 20. století, pak 20 let raději ne, teď už zase ano. Vychází ze skutečných scénářů britské vlády v případě jaderné války a po jeho zhlédnutí zcela jistě přejdou chutě na válčení, než se vyčerpají všechny ostatní možnosti.
