Říkalo se tomu „sarajevské safari“. Leckdo to pokládal jen za legendu. Už proto, že prostředí obleženého města (a Sarajevo bylo obleženo srbskými jednotkami od jara 1992 do podzimu 1995) je pro vznik legend živnou půdou.
Jenže to nebyla legenda. V Itálii se tento případ teď, s odstupem třiceti let, podařilo dotáhnout k soudnímu vyšetřování. V Miláně jsou z podezření z účasti v „sarajevských safari“ trestně stíháni čtyři lidé, další jsou předběžně vyšetřováni.
Ani žoldáci, ani partyzáni, ale lovci
Je to případ, který se vymyká ze současných zvyklostí. V posledních letech se občas stane, že občan té či oné země narazí na zákon, když vyjde najevo, že ilegálně bojuje – na straně Rusů či Ukrajinců – v Donbasu. Na to jsou paragrafy typu služba v cizí armádě, ba i terorismus.
„Sarajevské safari“ je jiný případ. V obsáhlé reportáži ho shrnuje magazín Der Spiegel a jádro věci líčí takto: „Vyšetřování vedené žalobci Gobbisem a Violou se zabývá podezřením, že váleční turisté ze západních zemí páchali v bosenské metropoli ‚vraždy z nízkých pohnutek‘.“ Jinak řečeno. Z odstřelovačských pozic nad městem z čisté krvežíznivosti stříleli na starší lidi i děti, muže i ženy.
Právníci, lékaři... Civilisty v Sarajevu stříleli hlavně Italové, za „safari“ platili miliony |
V Sarajevu zemřelo za 1 425 dnů obležení 11 tisíc lidí, nemálo z nich po zásahu odstřelovačů. Nyní se vyšetřuje, kolik z nich mohli „ulovit“ platící turisté. Přesný výsledek se určitě nezjistí, ale aspoň víme, že se záležitost lidí, kteří si „zajeli na safari“, bere vážně.
Vyšetřování i případný soudní proces bude trvat dlouho. Ale význam má už to, že se upřesňují informace. Publicista Ezio Gavazzeni, autor čerstvě vydané knihy Víkendoví snajpři, zvažuje pět set možných pachatelů. To rozporuje Munir Alibabič, za války šéf bosenské tajné služby. Říká, že šlo spíš o desítky než stovky lidí, ale samotný fakt konání „safari“ nezpochybňuje. O tom jsou přesvědčeni i italští právníci, kteří dohledali platební transakce z té doby.
Čtyři muži, proti nimž je nyní vedeno trestní stíhání, jsou v reportáži charakterizováni takto. Šéf zavedené firmy na kovovýrobu z Lombardie, šedesátník. Podobně starý lovec z Piemontu. Dnešní osmdesátník z Furlánska. Další muž z Toskánska. Ve stádiu předběžného vyšetřování je aristokrat z Milána, milovník zbraní.
Proč mlčí levice a proč mlčí pravice
Naskýtá se samozřejmě otázka: proč toto vyšetřování, respektive trestní stíhání přichází až s odstupem třiceti let od konce války v Bosně? Vždyť po celou dobu se mohly shromažďovat informace či svědectví.
5. dubna 2017 |
To je pravda. Ale zároveň platí, že po celou dobu působila jistá zdráhavost v každé komunitě, ač někde větší, jinde menší. Vysvětluje to Vlado Adamovič, bývalý soudce Nejvyššího soudu v Bosně: „Čelíme etnickému problému. Žádná z nacionalistických stran, Srbové, Chorvati ani muslimští Bosňáci, nemá zájem o objasnění, protože všichni mají ve svých skříních nějaké kostlivce.“
Za prakticky jisté se pokládá to, že něco musely vědět – či aspoň tušit – tajné služby. Dokonce i mezinárodní ochranné síly, vojáci UNPROFOR. I ti museli cosi tušit o „safari“, neboť právě na Srby kontrolované pozice v okresu Grbavica rozmístili ruské jednotky. Tedy tam, kudy se „platící turisté“ dostávali na odstřelovačská postavení.
Uniklý dokument z Kremlu prý naznačuje konec války. Ve skutečnosti říká něco důležitějšího |
Aktivisté tvrdí, že něco o „safari“ se muselo donést i západním službám. Ale ty oficiálně nic nepotvrdily, jak je u nich zvykem. Podle informací z médií pátrá po možných pachatelích i policie v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku, leč detaily nejsou známy. A proč mlčí italské služby, když právě Itálie je s vyšetřováním nejdál?
To vysvětluje publicista Ezio Gavazzeni, i když si o něm můžete myslet, že je umanutý. Říká, že italští zpravodajci musí podávat zprávy premiérovi a tím byl v letech 1993-1994 Carlo Ciampi. Muž respektovaný hlavně na levici, premiér, guvernér centrální banky, potom prezident.
„Levice dodnes mlčí, protože chce chránit Ciampiho pověst,“ říká Gavazzeni. „A pravice mlčí z jiných důvodů. Protože se obává, že většina lovců pocházela z jejich vlastního politického tábora.“
