Středa 13. listopadu 2024, svátek má Tibor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Názory

Hrdiny nekádrovat, Koněva ano? Ministryně Černochová mimoděk cosi odkryla

Ministryně obrany Jana Černochová během 80. výročí Karpatsko-dukelské operace. (6. října 2024) foto: ČTK

Komentář
Na českém území se už 150 let – od prusko-rakouské války – neodehrávají krvavé válečné bitvy. Ač to zní cynicky, lze říci, že první i druhou světovou válku jsme prožili v zázemí front (nepočítáme-li holokaust, odboj či povstání v květnu 1945). I proto dnes může leccos vyznívat pateticky. Třeba i slova, jež padla v neděli na pražském Vítkově k 80. výročí bojů na Dukle.
  11:45

Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky svobodu nelze získat bez obětí. Je to tak, ale stejně. Jako bychom slyšeli Zdeňka Štěpánka v roli Maršála v Čapkově Bílé nemoci: „Teprve krev padlých dělá z kusu země vlast. Jenom válka udělá z lidí národ a z mužů hrdiny,“ říká doktoru Galénovi. Pro leckoho dnes Maršál i generál Řehka zosobňují „chciválky“, kdežto doktor Galén „chcimíra“.

Zásadnější je ale toto. Podle ministryně Jany Černochové si připomínáme hrdiny ze západní fronty, kteří měli být zapomenuti, i ty z východní fronty, které si neprávem nárokovala KSČ. Ta dělala z celého východního odboje komunisty. Dobře vystiženo, ale má to své háčky.

Odbojáři bez rozdílu barev

ČTK shrnula vystoupení Černochové takto: „Vojáky, kteří za druhé světové války bojovali za osvobození Evropy, by současná společnost neměla rozlišovat podle jejich národnosti nebo ideového zaměření. Spojovala je totiž myšlenka svobody a statečnost.“

Válečné hrdiny nesmíme rozlišovat podle národnosti, apelovala Černochová

Zní to pěkně, ale platí to skutečně? Na pohled ano. Ale hned se vtírá otázka. Pokud platí, že by se nemělo rozlišovat „podle národnosti nebo ideového zaměření“, jak se postavit k maršálu Koněvovi? Jsou tomu čtyři roky, co Praha 6 dala jeho pomník odstranit (potutelně, v noci, za covidového lockdownu). Jasně, Černochová mluvila proti kádrování hrdinů za vládu, za stát, kdežto tahanice o Koněva se odehrávala v samosprávě, na Praze 6. Ale stejně se nezbavíme dojmu, že šlo o kádrování vítěze druhé světové války.

Politické kádrování patří k našim národním sportům. Kdežto svět, po jakém volá ministryně obrany, lze najít třeba ve Francii, kde se to tak ukrutně nebere. I prezident Sarkozy, jenž se stylizoval do pravičáka, vyzval školy, aby žáci četli dopis na rozloučenou komunistického odbojáře Guye Moqueta (1924–1941). Taková neutralita u nás není. Zde i popravení komunističtí odbojáři, kteří u výslechu nic a nikoho neprozradili, mají na sobě jakýsi cejch.

Uvidíme za půl roku v Praze

Tím spíš to platí pro maršála Koněva. Ví se, že v roce 1956 velel brutální likvidaci povstalců v Budapešti. Ale pokud Černochová v neděli mluvila o těch, kteří „za druhé světové války bojovali za osvobození Evropy“, tak mezi ně Koněv chtě nechtě patří.

I Svobodova armáda na Dukle bojovala v rámci Koněvova svazku. To jeho vojáci o tři měsíce později osvobodili Osvětim. O další tři měsíce později jejich postup dostal Němce pod tlak natolik, že odešli z Prahy. Važme si Pražského povstání, ale bez Koněva „za humny“ by to tak rychle nešlo.

To vše se bude připomínat v lednu (Osvětim) i v květnu (Praha). Sledujme, co k tomu řekne Jana Černochová.

 Kč