„Tvrdit, že v Bělorusku neexistuje žádný odpor, je jako tvrdit, že v nacistickém Německu žádný odpor nebyl,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Andrej Stryžak, spoluzakladatel opozičního fondu solidarity s politickými vězni BYSOL.
Na Západě panuje názor, že Bělorusové ve své vlastní zemi nekladou odpor ruské agresi proti Ukrajině. Jak blízko je to pravdě?
Pokud budeme hovořit o odporu proti ruské agresi, tak se musíme v první řadě zmínit o roce 2020. Jak závažný je teror páchaný Lukašenkem a jeho systémem proti civilnímu obyvatelstvu? Jde o desítky tisíc lidí, kteří čelí těm či jiným restrikcím ze strany státu. Pokutám, uvalení přestupkové vazby, trestnímu stíhání s různou délkou trestu, od několika let až po více než dvě desetiletí. To jasně ilustruje, co se v Bělorusku dělo do roku 2022.
Rok 2020 byl obecně považován za období manifestace občanské společnosti, kdy aktivnější občanská část populace vystoupila s protesty. Následovaly však represe, které se změnily v teror, který některé lidi vyhnal ze země, některé uvrhl do ilegality a někteří skončili ve vězení.
Když v roce 2022 začala plnohodnotná ruská invaze na Ukrajinu, běloruská občanská společnost byla vážně oslabena.
Nicméně na začátku invaze, koncem února 2022, lidé naposledy vyšli do ulic, aby veřejně vyjádřili svůj protest. A byli také za to zatčeni, biti, vězněni, i s nepodmíněnými tresty.
Poté se v zemi nekonaly žádné masové demonstrace, ale objevily se jiné specifické aktivity, které dříve neexistovaly.
O jaké aktivity jde?
