Stejně jako Karel Kučera nepřežil letos v létě svoje angažmá na ukrajinské frontě ani Rastislav „Rusty“ Gajdošík z Bratislavy, který sloužil jako zástupce velitele čety v 1. mezinárodní legii.
Padl pravděpodobně při bojích v Doněcké oblasti. Svoji účast v nich odůvodňoval takto: „Nás okupovali v roce 1968. Také o nás Sověti tvrdili, že nám vládnou fašisté. Nechci, aby se to opakovalo.“
Pellegriniho ne, Pavlovo ano
UhryGabriel Sedlák vás v rubrice Uhry zve nejen do regionů, jež kdysi tvořily Uhersko, které je společným dědictvím zejména Maďarů, Slováků, Němců a Židů, ale i do širšího okolí. A v neposlední řadě se věnuje i uhrům s malým „u“, tedy různým chybám na kráse tamních společností. |
Založení mezinárodních legií pro dobrovolníky ze zahraničí oznámil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj hned na začátku konfliktu, už tři dny po útoku Ruska na Ukrajinu. Jednotky, v nichž bojují cizinci z mnoha koutů světa, operují na obou stranách fronty. Počty zástupců jednotlivých zemí (živých i padlých) je však těžké dohledat, protože zdaleka ne každý se touží podobnou aktivitou pochlubit. Není divu, cizinci na ukrajinské straně fronty jsou prý oblíbeným terčem ruských zbraní a dá rozum, že obráceně by to taky dávalo smysl.
Zuzana Čaputová, která byla slovenskou prezidentkou do letošního června, vydala od začátku války na Ukrajině celkem 35 rozhodnutí, z toho devět povolujících a 26 nepovolujících výkon vojenské služby v ozbrojených silách Ukrajiny. Její nástupce Peter Pellegrini odmítl dosud všechny čtyři žádosti o možnost zapojit se do bojů proti ruským agresorům. Tato čísla výrazně kontrastují s čísly, které nabídla česká prezidentská kancelář. Prezident Petr Pavel se stal hlavou státu sice až rok po začátku války, i tak už ale obdržel celkem 181 takových žádostí a souhlasné stanovisko vydal v případě 60 Čechů.
Chtěl jsem si vydělat jako král. Ukrajina řeší, co se zahraničními zajatci |
Ještě víc ozbrojenců na válkou zasažené východní Ukrajině mají Poláci a paradoxně i Maďaři. Ze zemí EU dávala Budapešť od začátku konfliktu nejdůrazněji najevo, že Kyjev nebude vojensky podporovat.
U Poláků, kteří podobně jako Češi patří od začátku války k nejsilnějším spojencům napadené země, je to poměrně nepřekvapivé. A to i přesto, že vztahy mezi Poláky a Ukrajinci v minulosti nebyly idylické. V posledních letech se však politika Putinova Ruska zasloužila o to, že oba národy táhnou minimálně v této otázce za jeden provaz. „Zatímco v roce 2014 se do bojů na Donbasu zapojili ze zahraničí především radikálové, Polsko nevyjímaje, ruská invaze zmobilizovala především cizince, kteří ukrajinský odpor vnímají jako boj proti tyranii na obranu slabých,“ citovaly loni Novinky.cz Kacpera Rekaweka, který na toto téma napsal knihu.
Maďarští dobrovolníci
U Maďarů je to trochu jinak. Také oni mají s Ukrajinci nevyřízené účty. Nejde ale o vzájemné krvavé střety v dávnější minulosti, nýbrž o novodobou menšinovou politiku Kyjeva. Budapešť má dlouhodobě pocit, že ta neumožňuje plnohodnotný rozvoj maďarské menšiny na západě země, například vzdělávání v její mateřštině. Skutečnost je dnes ale taková, že Ukrajinu brání se zbraní v ruce i stovky ukrajinských vojáků maďarského původu.
Nicméně ani Maďaři sami nevědí, kdo se skrývá za čísly, jimiž tu a tam operují politici. Dva roky starý článek na serveru 24.hu se ptá, koho měl na mysli premiér Viktor Orbán, když půl roku po začátku války uvedl, že v ní zahynulo 86 Maďarů. „Z jeho vystoupení nebylo jasné, zda šlo o civilní nebo vojenské oběti, nebo zda se jedná o občany Maďarska, Ukrajiny, nebo držitele občanství obou zemí,“ píše se v článku.
Při obhajobě svého rezervovaného postoje k válce na Ukrajině Viktor Orbán opakovaně zdůrazňoval, že vedle Ukrajinců umírají v ukrajinských uniformách především Maďaři. Ne všechny tam ale dostal povolávací rozkaz. Hned po 24. únoru 2022 se jako dobrovolníci k vojenské službě přihlásili například Sándor Fegyir a Viktor Traski, pedagogové z Užhorodské národní univerzity. Bez ohledu na rozmíšky medzi Kyjevem a Budapeští Ukrajinci maďarského původů, kteří bojují s ukrajinskými barvami i maďarskou trikolórou na paži, zdůrazňují, že pokud by ruské síly nezastavili na východě Ukrajiny, jednoho dne by stály na prahu jejich podkarpatských domovů.
Bělorus u Ukrajinců i Čech u Rusů
Zůstaneme-li ve středovýchodní postkomunistické Evropě, výrazná je ještě účast Srbů ve válce na Ukrajině. Vzhledem k historické blízkosti Srbska k Rusku válčí často nepřekvapivě na straně agresora. A nejde jen o občany dnešního Srbska, ale také o muže ze sousední Bosny (z tamní Republiky srbské) či Černé Hory. Kariéra mnoha z nich prý stojí na zkušenostech, které získali už v 90. letech během konfliktů v bývalé Jugoslávii.
Habíbí, pojď válčit. Rusko nabírá na frontu Araby, slibuje občanství a peníze |
Nikdo by ale neměl být překvapen, narazí-li na Srba či Bělorusa na ukrajinské straně fronty, nebo naopak na Čecha či Slováka na té ruské. I takové případy jsou známé. Žádná společnost není jednobarevná. Občan členského státu EU a NATO by ale při pohledu na svou politickou reprezentaci měl mít jistotu, že i když už ta netleská svým padlým v ukrajinských uniformách, alespoň neoceňuje ty, kteří se rozhodli sloužit v řadách ozbrojených sil agresora. V tomto směru můžeme konstatovat: zatím dobrý.
