V praxi to znamenalo, že byl vždycky o krok pozadu, než protivník. Moskva se nebála do války postupně zapojovat výzbroj z Íránu, či vojáky ze Severní Koreje. Naopak Washington se obával Ukrajincům povolit použití jím dodaných zbraní v plném rozsahu, tedy na ruském území. Tyto neustálé obavy z eskalace znamenaly jediné: v praxi podlomily ukrajinskou obranyschopnost.
To všechno proto, že v únoru 2022 Bidenova administrativa absolutně nepředpokládala, že se Ukrajina je schopna jakémukoli ruskému útoku ubránit, a chyběl proto plán, co má následovat. Biden tak podle O’Briena promeškal jedinečnou šanci, jak rozhodným krokem udělat Evropu bezpečnější – stačilo Ukrajinu rozhodně vojensky podpořit bezprostředně po invazi, kdy se Rusko otřepávalo ze zpackaného útoku, a následně ji přijmout do NATO.
Jaderné zbraně pro Ukrajinu? Obraz proruského Trumpa se mění v obraz muže, jenž chce odvrátit světovou válku |
Esej je to zajímavá a slušně vyargumentovaná. Nepředkládá ale v zásadě nic nového, co už by na Bidenovu hlavu nesnesli jiní. To, že byla Bidenova administrativa úspěšnou ukrajinskou obranou v únoru 2022 překvapená, je evidentní z toho, že ještě několik dní po invazi Bílý dům prezidentovi Volodomyru Zelenskému nabízel evakuaci z Kyjeva.
Autor také mohl poukázat na americké chování bezprostředně před invazí, nikoli po ní. Vždyť ještě začátkem roku 2022 se Američané zdráhali dodávat Ukrajině smrtící zbraně, jakkoli měli mnoho důkazů o tom, že se Putin na jaře nebo koncem zimy pokusí o plnohodnotnou invazi. Teprve pod britským vlivem Washington svolil k odeslání protitankových střel Javelin, které následně hrály zásadní roli v zabrždění ruského nástupu.
Korunní argument na Bidenovu obranu
Lze taky připomenout neprozřetelné obnovení výstavby ropovodu Nord Stream 2 ihned po Bidenově nástupu do Bílého domu, kterým tehdejší americký prezident Putinovi de facto poslal vzkaz, že Washington plánuje nasadit směrem k Moskvě smířlivější tón. To šéfa Kremlu nepochybně povzbudilo k realizaci svých velmocenských plánů.
Má přinutit Rusy a Ukrajince usednout k jednacímu stolu. Trump má zmocněnce |
Na Bidenovu obranu lze naopak nabídnout jeden korunní argument. Spojené státy už téměř patnáct let jasně říkají, že se chtějí evropské bezpečnosti věnovat méně a méně, nikoli více a více.
Takzvaný „Pivot to Asia“, tedy obrat k Asii, který nastartoval prezident Barack Obama a následně v něm pokračoval Donald Trump, zamýšlel přesměrovat valnou většinu amerických prostředků na potírání čínské hrozby v Pacifiku, nikoli ruské hrozby v Evropě.
To, že Washington nakonec dostihla realita, a byl v průběhu posledních tří let donucen věnovat větší a větší prostředky jak na obranu Ukrajiny, tak svých spojenců na Středním východě, je věc jiná. To, že se ale do takových válek a priori nehrnul, mu přece jen vyčítat nelze.
