V pondělí 20. ledna se uskuteční oficiální nástup nového amerického prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Paradoxně to ale nakonec nemusí hrát v očekávaných jednáních tak důležitou roli, jak se teď zdá.
Křižovatka jménem Trump. Co dál na Ukrajině a co to znamená pro nás |
Zprávy z ukrajinského bojiště jsou v posledních dnech poměrně monotónní a jiné ještě nějaký čas budou. Pozorovatelé hlásí, že ruská armáda pomalu postupuje na Donbase a trochu také na jihu Ukrajiny. Je to setrvalý stav daný tím, že Rusko má v současném konfliktu lidskou a materiální převahu. To, že má převahu v počtu vojáků, je jasné. Ostatně stačí porovnat počet obyvatel Ukrajiny a Ruska a poměr 1:3,8 mluví za vše. I když ani to neplatí absolutně, protože Rusko musí z vnitropolitických důvodů dovážet severokorejské vojáky.
S materiální převahou by to mělo být naopak. Samozřejmě, objem ukrajinské vojenské výroby se nedala a dosud nedá srovnat s ruskou. Ale za Ukrajinou stojí skoro celý Západ, takže by se měly síly překlopit na stranu Kyjeva. Nicméně, nestalo se tak. Západní dodávky jsou omezené z důvodů politických, ekonomických i technických, protože na rozdíl od Ruska nepřešel Západ na válečnou výrobu a produkci zbraní a munice zvyšuje jen velmi pozvolna. I materiální převahu tak má Rusko.
Posunout se do 20. ledna co nejdále
Výsledkem je, že podle ukrajinských polooficiálních údajů od srpna přišla Ukrajina o dalších 1200 kilometrů čtverečních svého území. Ztráty se sice ukrajinská armáda snaží brzdit, ale moc se jí to nedaří. Ačkoliv ruské ztráty jsou enormní, jak v lidech, tak v technice. Pokud jde o techniku, jsou zřejmě nyní měsíční i denní ruské ztráty na nejvyšší úrovni od začátku války. Ukazuje to, že Moskva chce zabrat co nejvíce ukrajinského území za každou cenu.
Rusové se převlékli za Ukrajince a zaútočili na Kupjansk. Neúspěšně |
Ruský prezident Vladimir Putin totiž předpokládá, že až americký prezident Donald Trump nastoupí v lednu do svého úřadu, bude se snažit obě strany donutit k míru na stávajících frontových liniích. Ruská armáda se tak má do té doby posunout co nejdále, nejlépe obsadit i dosud neobsazené části Ruskem oficiálně anektovaných ukrajinských území. Nebo alespoň celé tři ze čtyř anektovaných ukrajinských oblastí. Na čtvrtou, Chersonskou oblast, se soustředí později.
Kyjev by možná mohl Rusku vojensky oponovat více, ale zdá se, že staví v zázemí další jednotky a navíc posílá vojáky na udržení části ruské Kurské oblasti, kterou se letos Kyjevu povedlo obsadit. Podniká také miniútoky na ne tak důležitých úsecích fronty. Vypadá to na první pohled nesmyslně a bláznivě. Ale nesmyslné to není.
Také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj předpokládá, že Trump bude obě strany tlačit k ukončení vojenských akcí. Zastavit ruský postup nedokáže, a tak sází na to, že alespoň někde získá kousek půdy navíc a hlavně, že bude mít v lednu stále i část ruského území. A pokud pak dojde k jednání, ruské území bude mít pro ruského prezidenta Vladimira Putina násobně větší hodnotu než to ukrajinské, a dojde k nějaké výměně země, která nebude v poměru 1:1.
Je to logické, protože Putin nevysvětlí svým občanům, že vyhrál válku a přišel o území. O část Ruska může přijít krátkodobě, jak to teď vysvětlil Rusům, ale jeho trvalou ztrátu si nemůže dovolit. Snížilo by to jeho autoritu doma a to nechce riskovat. Pokusí se tedy Ukrajince vyhnat. Ostatně z tohoto důvodu už soustřeďuje Rusko u Kurska desetitisíce vojáků.
Danajské dary
Zkrátka obě strany tuší, že válka je v cílové rovince, a tak finišují s tím, že před koncem chtějí získat co nejlepší pozice. Problém je, že tyhle výpočty nakonec nemusí ani jedné straně vyjít. Konec války zatím není jasný, a to ani časově, ani věcně. Na bojišti není tím pádem jasné, zda získá více ruská armáda, která v současnosti postupuje, nebo Ukrajinci, pokud Rusko dosáhne bodu vyčerpání dřív, než budou hotová jednání o příměří. Ta se totiž přes sliby Trumpa, že zařídí mír do 24 hodin, mohou táhnout ne týdny, ale měsíce a možná i přes rok. Navíc získat trvale území zplundrovaná válkou není výhrou.
Trump je egomaniak. Válku skončí jen pro Američany, řekli čeští exdiplomaté |
Obří investice do jejich obnovy mohou rozvrátit ekonomiku jak Ruska, tak Ukrajiny, a vést k vnitřní nestabilitě obou zemí. Navíc čím dále dojdou ruská vojska do hloubi Ukrajiny, tím větší je pravděpodobnost, že místní obyvatelstvo bude k okupační moci nepřátelsky naladěno, a to může být problém.
Ukrajina, pokud nedojde k výměně území a k té dojít nemusí, může mít stejný problém s ruským územím. Dokonce i s ukrajinským územím osvobozeným od dlouhodobé ruské okupace. I tam bude třeba investovat do obnovy a navíc tamní obyvatelé jsou z velké části proruští: buď sami o sobě, nebo se tak vyvinul jejich pohled na svět pod vlivem dlouhodobého působení ruské propagandy. Na poslední chvíli získané území se tak může stát danajským darem, a to pro obě strany.
