Ze strany politiků (a nejen jich) je přirozené, i když nikoli chvályhodné, že se jí snaží tu a tam přistřihnout křidélka. Svoboda projevu se uskutečňuje v neustálém zápase, který se odehrává na stránkách tisku, na politických fórech a v případě nutnosti i v soudních síních. Kdo se dal na vojnu, musí bojovat.
Předseda ČSSD Paroubek otevřel včera vydatnou kanonádou další fázi tohoto zápasu. Motiv může být docela pochopitelný. ČSSD je frustrována z případu Kubiceho zprávy. Její zveřejnění těsně před volbami (včetně úniku informací do médií) je sotva možné považovat za korektní. Reakce ČSSD a jejího předsedy je silácká a přehnaná.
ČSSD si najala právní kancelář, jejímž účelem je bránit se proti obviněním vůči straně a jejím představitelům. Jde tedy o to, přenést část předvolebního zápasu na soudní půdu. ČSSD hodlá právní cestou zasáhnout proti „zveřejňování… lživých konstrukcí s cílem poškodit ČSSD, její kandidáty a členy v předvolebním období“.
Poněkud zvláštní je, že v této souvislosti pan Paroubek zmínil případ redaktorky MfD, která položila jeho blízkému spolupracovníkovi Tvrdíkovi otázky, jejichž smyslem prý bylo skandalizovat pana Tvrdíka. Má tedy napříště soud rozhodovat i o přípustnosti položených otázek? Je velmi obtížné si to vyložit jinak než jako vytváření „předvolebního dusna“, v němž je třeba nahnat novinářům trochu strachu.
Ostatně nejde jen o volby a o politiky. V této souvislosti se musím ještě vrátit k případu prodeje vydavatelství Economia, o němž jsem psal včera. K otázce sídla jedné ze společností, která usiluje o jeho koupi, napsal už před měsícem časopis Týden: „Otázky visí právě i nad skutečným majitelem Mladé fronty. Stoprocentním vlastníkem akcií je společnost European Financial Services, do roku 2006 European Trust Services.
Jde o offshoreový projekt, jehož prezidentem je Alick Lawrence, jinak majitel advokátní kanceláře na miniaturním karibském ostrově Dominica, kde má firma také oficiální sídlo. Podle neoficiálních informací může za koncernem stát finanční kapitál pocházející ze zemí bývalého Sovětského svazu. European Financial Services je s největší pravděpodobností nastrčený takzvaný bílý kůň.
V americké registraci figuruje jakýsi Rick Fletcher. To není pro tamní administrativu neznámá postava: v roce 2005 ho vyšetřoval tamní finanční úřad a nařídil mu přejmenovat šestnáct jím spravovaných společností. Proč? Proti předpisům používaly názvy jako London Bank či Wall Street Commercial Bank, ačkoli neměly bankovní licenci.” A dnes Frankfurter Allgemeine Zeitung: „Veškeré podíly MF a.s. vlastní společnost European Financial Services, registrovaná v Oregonu, která sídlí na malém ostrově v Karibiku.“
Z hlediska těchto informací je pouhé tvrzení o sídle v Karibiku jistě neúplné. Zároveň je v zájmu ČR nezbytné, aby se celá věc vyjasnila, vlastnictví medií by mělo být transparentní. MF se zatím podle informacích v médiích něčemu podobnému spíše vyhýbala. I tady jde o svobodu projevu.
Předseda ČSSD Paroubek otevřel včera vydatnou kanonádou další fázi tohoto zápasu. Motiv může být docela pochopitelný. ČSSD je frustrována z případu Kubiceho zprávy. Její zveřejnění těsně před volbami (včetně úniku informací do médií) je sotva možné považovat za korektní. Reakce ČSSD a jejího předsedy je silácká a přehnaná.
ČSSD si najala právní kancelář, jejímž účelem je bránit se proti obviněním vůči straně a jejím představitelům. Jde tedy o to, přenést část předvolebního zápasu na soudní půdu. ČSSD hodlá právní cestou zasáhnout proti „zveřejňování… lživých konstrukcí s cílem poškodit ČSSD, její kandidáty a členy v předvolebním období“.
Poněkud zvláštní je, že v této souvislosti pan Paroubek zmínil případ redaktorky MfD, která položila jeho blízkému spolupracovníkovi Tvrdíkovi otázky, jejichž smyslem prý bylo skandalizovat pana Tvrdíka. Má tedy napříště soud rozhodovat i o přípustnosti položených otázek? Je velmi obtížné si to vyložit jinak než jako vytváření „předvolebního dusna“, v němž je třeba nahnat novinářům trochu strachu.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Ostatně nejde jen o volby a o politiky. V této souvislosti se musím ještě vrátit k případu prodeje vydavatelství Economia, o němž jsem psal včera. K otázce sídla jedné ze společností, která usiluje o jeho koupi, napsal už před měsícem časopis Týden: „Otázky visí právě i nad skutečným majitelem Mladé fronty. Stoprocentním vlastníkem akcií je společnost European Financial Services, do roku 2006 European Trust Services.
Jde o offshoreový projekt, jehož prezidentem je Alick Lawrence, jinak majitel advokátní kanceláře na miniaturním karibském ostrově Dominica, kde má firma také oficiální sídlo. Podle neoficiálních informací může za koncernem stát finanční kapitál pocházející ze zemí bývalého Sovětského svazu. European Financial Services je s největší pravděpodobností nastrčený takzvaný bílý kůň.
V americké registraci figuruje jakýsi Rick Fletcher. To není pro tamní administrativu neznámá postava: v roce 2005 ho vyšetřoval tamní finanční úřad a nařídil mu přejmenovat šestnáct jím spravovaných společností. Proč? Proti předpisům používaly názvy jako London Bank či Wall Street Commercial Bank, ačkoli neměly bankovní licenci.” A dnes Frankfurter Allgemeine Zeitung: „Veškeré podíly MF a.s. vlastní společnost European Financial Services, registrovaná v Oregonu, která sídlí na malém ostrově v Karibiku.“
Z hlediska těchto informací je pouhé tvrzení o sídle v Karibiku jistě neúplné. Zároveň je v zájmu ČR nezbytné, aby se celá věc vyjasnila, vlastnictví medií by mělo být transparentní. MF se zatím podle informacích v médiích něčemu podobnému spíše vyhýbala. I tady jde o svobodu projevu.
